https://www.ciotrends.cz/ https://i.iinfo.cz/bw/rss-88x31.gif 88 31 https://www.ciotrends.cz/autori/kamil-pittner/ CIOtrends - IT strategie pro manažery cs Wed, 06 Feb 2008 06:00:58 GMT https://www.ciotrends.cz/clanky/it-v-obchode/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Obchodní sektor se v oblasti informačních technologií začíná více zaměřovat na podporu podnikových procesů a integraci rozptýlených zdrojů dat do jediného místa. Roste také poptávka po CRM a BI řešeních, které mohou pomoci zajistit klíčovou konkurenční výhodu. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Wed, 06 Feb 2008 06:00:58 GMT www.ciotrends.cz-text-685 https://www.ciotrends.cz/clanky/nakupujeme-tiskova-reseni/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Správně zvolená tisková technologie a konkrétní typy tiskových zařízení mohou firmě uspořit značné náklady, protože potřeba tisku v podnicích navzdory předpovědím o bezpapírové kanceláři neklesá, ba právě naopak. Nároky kladené na tiskárny jsou stále vyšší, stejně jako objemy tisku. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 05 Feb 2008 06:00:55 GMT www.ciotrends.cz-text-689 https://www.ciotrends.cz/clanky/abeceda-soa/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Služby jsou kusy nebo součásti softwaru konstruované tak, aby mohly být snadno propojeny s dalšími součástmi softwaru. Myšlenka takovýchto služeb je prostá: technologie by měla být vyjádřena v celcích, které jsou lidé z byznysu s to chápat, spíše než v podobě tajuplných aplikací typu ERP nebo CRM. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Thu, 31 Jan 2008 00:00:55 GMT www.ciotrends.cz-text-697 https://www.ciotrends.cz/clanky/poslete-papir-do-sberu/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Řešení pokrývající oblast Enterprise Content Managementu (ECM) jsou jedním ze základních pilířů podnikového IT. Mezi hlavní přínosy patří mimo jiné zrychlení a transparentnost podnikových procesů včetně efektivní kontroly informací a informačních toků. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Fri, 14 Dec 2007 07:00:45 GMT www.ciotrends.cz-text-755 https://www.ciotrends.cz/aktuality/jak-se-poprat-s-komplexnosti/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Zatímco společnosti jsou stále více závislé na informačních technologiích, jež podporují jejich konkurenční výhody a růst, komplexnost správy IT je velkou překážkou. IT oddělení tak většinu času tráví pouze udržováním provozovaných systémů v chodu, přičemž na to podle nejrůznějších průzkumů vynakládají přes 80 % svého rozpočtu. Tento zásadní problém chce organizacím pomoci řešit společnost CA, která na výroční uživatelské konferenci v americkém Las Vegas 6 000 návštěvníků prezentovala svoji vizi Enterprise IT Managementu. CA se snaží umožnit organizacím řídit, spravovat a zabezpečovat IT za pomoci integrovaných a automatizovaných nástrojů. Tím se podle představitelů CA redukuje komplexnost IT managementu a uvolňuje IT rozpočty i zdroje pro strategické iniciativy, které podporují firemní růst. „Pro maximalizaci obchodního přínosu informačních technologií v rámci organizace se musí IT oddělení proměnit v interního poskytovatele služeb s přidanou hodnotou,“ potvrdil Alan Nugent, CTO společnosti CA. UNIFIKOVANÝ MODEL USM (Unified Service Model) označil Nugent za další krok v konceptu Enterprise IT Managementu, který CA představila před rokem a půl. Jedná se o klíčový element architektury CA uložený v CA Configuration Management Database, jenž dává IT manažerům kompletní přehled o technologiích, zdrojích, lidech, projektech a procesech podporujících jakoukoliv službu typu billing či lidské zdroje. CA CMDB je navržena a předkonfigurována k podpoře USM prostřednictvím automatizovaného mapování vztahů mezi IT službami a částmi infrastruktury, které tyto služby podporují. Toto mapování usnadňuje lokalizaci a řešení problémů a umožňuje prioritizovat prováděné kroky na základě důležitosti služeb pro chod organizace. Unified Service Model také umožňuje vytvoření a management portfolia služeb, které IT oddělení může využít pro rozhodování o alokacích zdrojů, rozpočtu a obchodních rizicích. Unified Service Model je součástí 16 CA Capability řešení, která kombinují existující produkty s předpřipravenou integrací pro zákazníky, již hledají způsob, jak vyřešit specifické problémy. Technologie USM přidává nad CA produkty integrační vrstvu v případě, kdy to „dává smysl“. Například CA Network a Voice Management by mohl obsahovat technologie získané akvizicí jako eHealth či Spektrum pro vypořádání se s síťovými výpadky a dostupností. USM umožní těmto produktům sdílet datová schémata, která usnadní integraci a korelaci získávaných dat. V oblasti Capability Solutions se CA zaměřuje na tři primární oblasti – governance, management a bezpečnost. CAMENY SE VALÍ V rámci svého projevu John Swainson, CEO společnosti CA, také upozornil na kroky, které CA učinila za poslední rok, zahrnující například rozšíření produktového portfolia CA akvizicí 15 společností, investice 600 milionů dolarů do výzkumu a vývoje 300 nových aplikací a nových verzí softwarových produktů. CA také oznámila vytvoření obchodní divize, která se zaměří na středně velké společnosti (v tomto případě 500–5 000 zaměstnanců) a oblast storage řešení. Veškeré produkty by zde přitom měly být prodávány výhradně přes partnery. Podle propočtů CA se má jednat o trh o velikosti 66 tisíc společností s potenciálem přes 10 miliard dolarů. Součástí této strategie je také například představení produktu CA Recovery Management, navrženého specificky pro prodej prostřednictvím partnerů. ČESKO JE NADĚJNÉ Více podporovat své partnery plánuje CA i prostřednictvím dalších aktivit. CA hodlá partnerům poskytovat stejné možnosti vzdělávání jako vlastním technikům a obchodníkům. Plánuje také zvětšit marketingovou podporu a lépe segmentovat partnerský program. V oblasti EMEA by se CA měla více zaměřit na partnerství se systémovými integrátory a také na nepřímé kanály. Česká republika spolu se Slovenskem pro CA představují země s největším nárůstem obratu ze zemí střední Evropy (včetně Německa, Švýcarska a Rakouska). „Z globálního hlediska je CA silně etablovaná především u velkých společností. Naší vizí je stát se strategickým partnerem v oblasti správy a řízení IT. Našimi zákazníky jsou v ČR zejména společnosti z oblastí utilit, státní správy, telekomunikací, bankovnictví, pojišťovnictví nebo průmyslu,“ vyjmenoval Karel Schmidtmayer, nový šéf českého zastoupení CA. Největší potenciál růstu v EMEA přisuzuje CA do roku 2010 oblasti správy aplikačního výkonu (meziročně o 10 %) a řešením pro Identity & Access Management (meziročně o 10,5 %). redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Sun, 14 Oct 2007 23:00:16 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2677 https://www.ciotrends.cz/clanky/nakupujeme-zalohovaci-reseni/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Přestože dnes již nějakým způsobem určitá data zálohuje snad každá firma, ne vždy se jedná o ten nejefektivnější způsob a nejdůležitější data. Přitom to, zda a jak dokáže organizace obnovit ztracená či poškozená data, může rozhodnout o jejím osudu. Avšak ani značné částky nemusí postačovat, pokud budou vynaloženy chybným způsobem. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Thu, 04 Oct 2007 23:00:56 GMT www.ciotrends.cz-text-1231 https://www.ciotrends.cz/aktuality/crm-necekejte-na-zazrak/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Mnoho firem už si ověřilo, že CRM jako technologie není samospasitelné a je pouze prostředkem a ne cílem. Proto se dnes v CRM projektech zákazníci mnohem více soustředí na firemní procesy a strategie spojené s péčí o zákazníky. Do popředí se tak dostává i užší integrace s ostatními součástmi podnikových informačních systémů. CRM podle Daniely Tomáškové, Senior Business Consultantky ve firmě LogicaCMG, představuje metodiku, transformovanou do celopodnikové strategie, kterou se aplikuje sada „zákaznických procesů“, jejichž cílem je udělat vztah se zákazníkem ziskovým: „Znamená to pro společnost řídit své podnikání tak, aby maximalizovala vlastní hodnotu přinášenou zákazníkovi a zákazníkem současně vnímanou.“ Podle Jindřicha Prokeše, produktového manažera Minervy, je CRM především firemní filozofie, která vytváří jasnou strategii vztahu se stávajícím i novým zákazníkem: „Teprve tehdy je pro takovouto firmu přínosné implementovat IS podporující její jednoznačnou orientaci na zákazníka ve všech oblastech činnosti.“ „Customer Relationship Management je podnikatelská strategie zaměřená na maximalizaci hodnoty podniku pomocí získávání, rozvoje a udržení správných zákazníků. Tato strategie se naplňuje zavedením organizačních opatření, celofiremních procesů a s využitím specializovaných IT technologií,“ konstatuje Miroslav Čábela, Business Analysis Manager společnosti Adastra. „Řízení vztahu se zákazníky je dnes jednou z klíčových aktivit pro podnikání prakticky každé firmy. Nestačí jen mít na paměti požadavky zákazníků. Vyplácí se spolupracovat s nimi v plném smyslu toho slova. Díky CRM je společnost schopná lépe řídit a koordinovat interakci s klientem napříč celou firmou, neboť CRM pomáhá k dokonalému využití každého kontaktu se zákazníkem,“ přibližuje Olga Koupilová, manažerka implementací Helios Green ve společnosti LCS. Podle Pavla Pauluse, Competence Leadera v IDS Scheer, v sobě CRM skrývá komplex organizačních, osobních a systémových vlastností, opatření a činností, které se týkají vztahů se zákazníky. „Z pohledu našeho podnikového informačního systému je možné modul CRM charakterizovat jako nástroj pro podporu nejen marketingových či obchodních oddělení ve společnosti, ale návaznost má i na podporu od operativních úseků na pracovišti až po vrcholové vedení společnosti,“ přibližuje Martin Korejs, PR manažer společnosti JKR. Korejs dělí CRM na dvě oblasti: „Operativní CRM, které svým zpracování připravuje část datové základny pro podporu analytického CRM tím, že podporuje rutinní činnosti ve společnosti, a analytické CRM, které umožňuje evidování nových příležitostí, realizaci marketingových akcí, kategorizaci partnerů, analyzování vztahu mezi společností a partnerem či srovnání partnerů navzájem.“ Kterak zacílit Cílem CRM by měl být podle Petra Hampejse, produktového manažera Microsoft Dynamics CRM, definovaný, konzistentní způsob jednání zaměstnanců podniku při komunikaci s potenciálními zákazníky a vyřizování požadavků těch existujících: „Nejde o to, abychom o zákazníkovi věděli vše, ale naopak aby zákazník měl dostatečný přehled o dodavatelské společnosti, a ta se snažila tento obraz co možná nejlépe naplňovat.“ „Zákazník by se měl řídit referencemi z první ruky, svojí obchodní zkušeností a intuicí. Již v předprodejní fázi je možno sledovat, jak potenciální dodavatel naslouchá a jak rozumí vysloveným požadavkům a představám,“ konstatuje Paulus. Začlenění CRM přístupu do fungování společnosti je podle Jiřího Matese, Senior Business Consultanta ve společnosti Ness Czech, velmi komplexní záležitost s celou řadou aspektů: „Na jednom konci této řady je vybudování potřebné ICT infrastruktury, na druhém pak změny procesů fungování společnosti, jejího organizačního uspořádání a systému hodnocení zaměstnanců. V žádném případě nelze vybudování CRM vyřešit pouze výběrem dodavatele konkrétní CRM technologie.“ Při výběru dodavatelů pak podle Matese samozřejmě platí kritéria stejná jako při výběru dodavatelů v obdobných oblastech – reference, působnost na trhu, lokální zdroje a znalosti, způsob licencování a garance podpory. Zákazník by měl podle Prokeše zvolit dodavatele, který nedodává pouze „novou technologii“, ale je hlavně schopen kvalitně analyzovat a popsat firemní procesy, na základě kterých CRM řešení úspěšně implementuje. Dodavatel musí mít podle Čábely dostatečné zkušenosti se zaváděním CRM řešení, musí být schopen zákazníkovi pomoci s definicí návazných procesů a jeho řešení musí nejen generovat záplavu dat o zákaznících, ale musí je umět i efektivně analyzovat a využít. „Na trhu dnes existuje několik desítek CRM řešení, ze kterých může zákazník vybírat. Je samozřejmé, že každý z těchto systémů má své primární cílové trhy, výhody a svá omezení. Je však důležité si uvědomit, že jde o implementaci CRM řešení. Projekt nasazení CRM systému je byznys projektem mnohem více než IT projektem. Od dodavatelské společnosti to vyžaduje schopnost se zákazníkem na úrovni bavit o jeho procesech a být dobrým rádcem při jejich nastavení a optimalizaci. Zákazník by tudíž měl preferovat dodavatele, který má zkušenosti s projekty obdobného rozsahu a složitosti a zejména má zkušenost s danou oblastí podnikání,“ tvrdí Hampejs. Už je čas Mezi indikátory potřebnosti CRM vidí Paulus chaos v informacích o zákaznících a nemožnost posoudit hodnotu zákazníků. Podle Koupilové se zase dá obecně prohlásit, že pokud chce firma přežít a prosperovat v dnešním vysoce konkurenčním prostředí, bez CRM se rozhodně neobejde: „Konkrétně lze například tvrdit, že indikátorem nutnosti pořízení CRM je potřeba zkrácení prodejního cyklu, zvýšení klíčových ukazatelů výkonu či požadavek na zvýšení produktivity servisních pracovníků a loajality zákazníků.“ „Pokud společnost nedokáže říci, kolik přesně má zákazníků, jaké produkty zákazník vlastní, kolikrát si na něco stěžoval či jak se za poslední období měnil jeho celkový transakční objem nebo obrat, pak nějaké CRM řešení potřebuje,“ podotýká Čábela. Problémy a léky na ně Častým problémem bývá podcenění přípravné fáze a kvality dat o zákaznících. „S projektem se mnohdy začíná příliš pozdě, v době, kdy je již situace neudržitelná, personál je přetížen a nemá dostatek energie pro nový projekt, protože je neustále konfrontován s operativními problémy,“ všímá si dalšího problému Pavel Cvešpr, vedoucí zastoupení společnosti SoftM Czech Republic. „Většina problémů, které mohou při implementaci CRM nastat, plyne ze špatné komunikace. Z nedostatečného pochopení mezi konzultantem na straně dodavatele a zákazníkem. Problém spočívá například v různém pojetí terminologie či v nedostatku empatie,“ upozorňuje Jakub Platil, vedoucí obchodu Helios Green v LCS. „V první řadě je důležité si uvědomit, že CRM je primárně interní projekt každé společnosti. Komplexně ho nevyřeší žádný dodavatel bez zapojení a součinnosti jejich relevantních zdrojů. Ideální je vyhradit společný kompetentní tým, který bude mít na starosti jenom a jenom CRM projekt,“ radí Tomášková. Tím se podle ní eliminuje riziko, že zákaznické procesy budou optimalizovány podle toho, jak funguje dodávaná aplikace i když neodpovídají skutečným požadavkům uživatelů. „Potíže obvykle nastanou, pokud byla vynechána některá nezbytná etapa budování CRM řešení, například formulace koncepce a její rozpracování do konkrétních projektů a změn. Obvyklým nešvarem je neustálá změna rozsahu implementace a z toho vyplývající rozpad schopnosti dokončit alespoň jednu fázi řešení,“ varuje Šillerová. „Pokud nechápeme CRM pouze jako technické řešení pro komunikaci, ale především jako firemní filozofii, mohou být jedním z problémů například nedostatečně definované marketingové procesy či slabá podpora managementu. Důležité je také získání kvalitních dat od zákazníka a jejich použitelnost,“ podotýká Prokeš. Mezi možné potíže v průběhu nasazování řadí Paulus neřízené nabobtnání rozsahu požadavků, a tím celé implementace včetně z toho vyplývajícího odkladu produktivního provozu, dále pak nedostatečnou míru spolupráce klíčových uživatelů nebo obecně pracovníků zákazníka a branžovou nezkušenost pracovníků dodavatele. „Většinou se setkáváme s problémem typu neevidování nových kontaktů k příslušným partnerům. Dochází tím k neúplné informaci o daném subjektu, a tím může dojít i ke špatnému rozhodnutí při obchodním jednání,“ varuje Korejs. Obvykle je podle Čábely problematické zavedení do celé společnosti tak, aby s řešením pracovala všechna produktová oddělení a kontaktní místa se zákazníkem: „Komplikované je i zahrnutí dat ze všech stávajících informačních systémů tak, aby žádná část pohledu na klienta nechyběla.“ Postimplementační rizika Poměrně často se podle Koupilové stává, že pracovníci, kteří mají s CRM pracovat, nedodržují příslušné pracovní postupy a neřídí se nastavenými nástroji a instrukcemi: „Jde v podstatě o nedisciplinovanost příslušných pracovníků. Snad ještě horší je, pokud pracovníci v dostatečné míře nevkládají data. Ani nejsofistikovanější CRM nemůže mít příslušný efekt, pokud neobsahuje kompletní a kvalitní údaje, s nimiž je třeba pracovat.“ „V případě mnohých firem, které spolupracují s partnerskou sítí, také spočívá problém v tom, že CRM pokrývá pouze mateřskou firmu, ale není sdíleno s partnery,“ říká Platil. „Po rozběhnutí CRM systému do rutinního provozu je nadále nutné udržovat aktuálnost procesů, kdy je třeba každou změnu ve firemních procesech týkajících se CRM promítnout i do implementovaných procesů CRM informačního systému,“ radí Prokeš. Při provozu pak podle Pauluse hrozí, že pracovníci nebudou dostatečně motivováni pro práci se systémem či že se systém ukáže jako špatně navržený, protože projekt se minul s reálnými potřebami uživatelů. „Největším rizikem je skutečnost, že systém nebude přijat zaměstnanci společnosti. Tedy, že firma naimplementuje řešení, jež nakonec nebudou zaměstnanci využívat ke své každodenní práci, a nebude tudíž plnit předpokládané cíle,“ varuje Hampejs. Podnik by podle něj od samého počátku výběru nového CRM řešení měl dbát na to, aby zvolený systém byl co možná nejvíce uživatelsky přívětivý, aby zaměstnanci společnosti nebyli vystaveni nepřiměřeným nárokům při osvojení a používání řešení. Nezbytným základem pro CRM řešení je podle Matese konsolidovaný zdroj informací o klientech: „Pokud společnost takový zdroj nemá, musí jej v rámci CRM řešení vybudovat. V poslední době zaznamenáváme rozvoj příbuzného konceptu Master Data Management, který mimo jiné zahrnuje i jednotný zdroj informací o klientech.“ Přizpůsobení, či nikoliv? Při první vlně CRM implementací před několika lety bylo podle Matese trendem upravovat existující nástroj masivně tak, aby se přizpůsobil stávajícím procesům a pravidlům společnosti: „V mnohých případech pak náklady projektu převýšily očekávaný přínos a projekt byl považován za neúspěšný. V současné době pozorujeme opačný jev, kdy se mnohem častěji využívají standardizované funkce a postupy zabudované v softwaru. Ideálně tedy pokud možno žádné úpravy.“ „U velkých podniků jsou řešení velmi individuální a i rozsah úprav a programových změn je velký. Podniková řešení pro středně velké společnosti jsou většinou koncipována tak, že jsou vybavena velkou paletou parametrů, které umožní individuální nastavení programu a standardní balík je upravován pouze v omezené míře,“ shrnuje Cvešpr. Menší firmy podle něj vystačí zpravidla se základním balíkem a základními parametry: „Míra indiciálního upravování, respektive dodatečného programování se významnou měrou podílejí na konečné ceně.“ Míra úprav CRM řešení je podle Pauluse různá případ od případu: „Není snadné se sjednotit na optimálním kompromisu. Zásadní a rozsáhlé úpravy standardního systému snižují výhody takového systému z hlediska podpory provozu či upgradu. Nepřekopané standardní systémy v sobě navíc mají zakódovánu vnitřní logiku CRM, což může být přínosné. Uživatelsky nepřizpůsobený systém má ale omezené využití a nižší užitek.“ Hned na začátku je podle Tomáškové důležité zanalyzovat a zafixovat všechna strategická, obchodní, provozní, technologické a personální východiska a požadavky dané společnosti pro implementaci CRM koncepce a nedat se natlačit do šablony balíkového CRM produktu: „Naopak považujeme za klíčové, aby realizace a vybraná informační podpora CRM koncepce se maximálně přiblížily a současně plně přizpůsobily unikátnímu fungování, konkrétním ekonomickým, funkčním, technologickým, časovým požadavkům dané společnosti.“ Společnosti jsou si dnes podle Hampejse vědomy jedinečnosti svých procesů a vidí ji jako svou konkurenční výhodu, o kterou rozhodně implementací CRM řešení nechtějí přijít: „Od CRM systému to vyžaduje, aby se těmto procesům plně přizpůsobil a to za rozumných nákladů.“ „Pokud se řešení nepřizpůsobuje potřebám zákazníka, ale zákazník se přizpůsobuje možnostem produktu, tak řešení nebude fungovat,“ říká Čábela. Kam se hrne trh Jako největší změnu vnímá Šillerová fakt, že se vůbec o CRM znovu hovoří: „Po prvních projektech CRM implementací před několika lety nastalo určité rozčarování a z pojmu CRM se stalo téměř zakázané slovo. Což samozřejmě neznamená, že společnosti tuto oblast neřešily – jen se tomu dávala jiná jména a řešeny byly dílčí oblasti celkové architektury. Dnes už se pojem CRM znovu dostal do popředí spolu s řešeními typu data mining a obecně business intelligence, se kterými úzce souvisejí.“ „Nároky zákazníků na systém se v porovnání s minulostí zvyšují. Představy o řešení jsou konkrétnější a očekávání větší. Větší důraz je kladen na kompletnost a kompaktnost celého systému a propojení systému s ostatními používanými programy v prostředí podniku,“ poznamenává Cvešpr. Čábela zaznamenal výrazný posun od soustředění se na implementaci vlastního produktu bez zájmu o data a jejich kvalitu k orientaci na přípravu zákaznických databází a analýzu dat v nich a teprve následnému nasazení konkrétních modulů. „Na trhu stále více přibývají balíková řešení CRM, která lze nasadit víceméně v kterékoli společnosti, ale zákaznické informace jsou specifické a musejí se vždy zpracovat řešením na míru,“ tvrdí Čábela. V současné době se podle Tomáškové upouští od implementací rozsáhlých a všeobjímajících řešení CRM a spíše jsou nasazovány jednotlivé funkcionality CRM postupně, v podobě malých projektů, s okamžitým monitorováním a vyhodnocením jejich efektivity. V dnešní době je podle Tomáškové těžko představitelná implementace systému CRM bez realizace integračních vazeb s okolními aplikacemi zákazníka, ať se již jedná o systémy zákaznické, účetní, billingové či provozní. V nejbližších letech se dá podle Prokeše očekávat zvyšující se zájem o řešení vztahů se zákazníky z prostředí středních a menších firem, kde však nebude poptávka po robustních komplexních řešeních, ale po podpoře klíčových procesů, které zajistí těmto firmám hladké nasazení CRM a největší přínos. Foto: Siemens redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Mon, 01 Oct 2007 23:00:57 GMT www.ciotrends.cz-actuality-3388 https://www.ciotrends.cz/aktuality/business-intelligence-mejte-pod-cepici/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Business intelligence má organizacím pomáhat s analytickými a rozhodovacími procesy. Řada CIO má tuto oblast pro nejbližší období za jednu z hlavních priorit. Ovšem bez kvalitních dat a spolupracujících uživatelů není úspěch zaručen, spíše naopak. Proto je třeba nejenom zvolit vhodné řešení a vybrat správného dodavatele, ale také přesvědčit zaměstnance k využívání možností business intelligence. Business intelligence je podle Tomáše Bárty, Executive Managera společnosti Reporters, zastřešujícím pojmem pro souhrn všech nástrojů a metod informačních technologií, které prostřednictvím analýzy firemních dat a faktů slouží k podpoře strategického rozhodování, plánování a řízení. Pojem business intelligence (BI) zpopularizoval v roce 1989 Howard Dresner, výzkumný pracovník společnosti Gartner Group, když jej použil jako zastřešující termín pro soubor pojmů a metod, jejichž společným cílem je zlepšit rozhodování v organizacích za pomoci systémů pro zpracování informací. „Business intelligence je v prvé řadě marketingový termín a jako takový bychom jej těžko hledali v seznamu existujících vědních nebo inženýrských disciplín. V praxi dodavatelé používají různé definice, širší či užší, v závislosti na nabídce produktů a služeb,“ podotýká Rudolf Kulhavý, konzultant IBM Global Technology Services pro sektor finančních služeb a business intelligence řešení. „V rámci širšího pojetí si lze pod termínem BI představit celkové řešení podporující analytické a rozhodovací procesy v organizaci,“ upřesňuje David Slánský, Lead Business Consultant společnosti Adastra. Jeho součástí jsou podle něj nástroje pro přenos dat (ETL, EAI), databázové komponenty (data warehouse, data marts, operational data store atp.), analytické komponenty (reporty, OLAP, data mining), prezentační vrstva a v neposlední řadě oborové a technické znalosti. „V užším pojetí, často používaném firmou Gartner, lze pod BI rozumět analytické platformy pracující nad databází datového skladu a poskytující přímou podporu analytickým a rozhodovacím procesům organizace,“ doplňuje Slánský. Podle Petra Hrubého, senior konzultant BI v CCA Group, je business intelligence široký pojem, který lze zjednodušeně popsat jako efektivní využití dat pro získání informací potřebných pro kvalitní strategické rozhodování společnosti: „Zdrojem dat bývají často různorodé provozní systémy: Data z těchto primárních systémů jsou extrahována, čištěna, transformována a ukládána do datových skladů, následně analyzována a přetvářena na informace pro potřeby managementu.“ Business intelligence v technickém pojetí lze podle Jiřího Přibyslavského, Business Consultanta společnosti Infor, definovat jako obecný termín označující nástroje a aplikace, které umožňují manažerům sbírat, analyzovat, distribuovat informace a na jejich základě rozhodovat: „V byznysovém pojetí jsou to řešení pokrývající klíčové controllingové procesy, tedy plánování, analýzu a reporting.“ Podle Miloše Hejče, jednatele společnosti ORM, je definice BI řešení jednoduchá: „Musí zajistit přístup k datům a jejich účinnou analýzu.“ Oblíbený slogan podle Věry Jouklové, ředitelky divize BI v S&T CZ, zní: „Každý uživatel ve firmě potřebuje aplikace business intelligence, každý ale v trochu jiné podobě. BI představuje technologii, která umožňuje přeměnu dat uložených v různých datových zdrojích na informace, které jsou pak v přehledné podobě prezentovány koncovým uživatelům.“ CO MÁ BI UMĚT Při doslovném překladu je termín business intelligence podle Kulhavého natolik obecný, že lze snadno podlehnout pokušení zařadit pod něj vše, co nějak souvisí s analýzou, modelováním nebo rozhodováním v podnikové organizaci: „Klíčový je důraz na data jako hlavní, ne-li výlučný zdroj informace. Z tohoto zorného úhlu BI řešení obsahuje tři základní funkce – efektivní ukládání dat pro jejich rychlé vyhledávání, analýzu historických dat a empirické modelování a predikci chování.“ Efektivní ukládání dat pro rychlé vyhledávání dat zahrnuje relační a dimenzionální modelování dat, využití generických datových modelů, návrh a implementaci centrálního datového skladu a problémově orientovaných datových tržišť a integraci dat. Analýza historických dat zahrnuje vyhledávání potřebných historických dat, vícerozměrnou analýzu dat, statistickou analýzu dat, vizualizaci dat, generování výkazů. Empirické modelování a predikce chování zahrnuje prediktivní modelování a obecněji vytěžování dat metodami matematické statistiky a strojového učení, podporu pro vývoj a vzájemné srovnávání modelů, jakož i on-line provozování vybraných modelů. Business intelligence řešení by podle Slánského měla kromě standardních požadavků na konsolidaci dat, jejich flexibilní prezentaci a rychlou odezvu hledět i na kvalitu prezentovaných informací: „Nástroje pro BI nejsou naopak primárně určeny k pořizování dat ani jako zálohovací zařízení zdrojových systémů.“ „Pokud by mělo být řešení komplexní, mělo by obsahovat nástroje pro integraci, transformaci a konsolidaci dat, dále pak nástroje pro tvorbu analytických pohledů do dat. Nástroje by měly umožňovat vytvářet reporty a řídit jejich distribuci. Součástí komplexního BI řešení jsou ale i nástroje pro koncové uživatele, ať už analytiky v podobě sofistikovaných aplikací na dolování dat, scorecarding, plánování nebo běžné kancelářské aplikace pro interpretaci informací jejich koncovému spotřebiteli,“ vyjmenovává Michal Hroch, manažer serverových produktů společnosti Microsoft. „Nástroj pro business intelligence by měl být zejména schopen analýzy informací obsažených v multidimenzionální datové kostce a dále by měl být schopen jejich úprav, respektive prezentace v požadovaném formátu,“ říká Bárta. Takový nástroj musí být podle jeho slov jednoduše použitelný i pro netechnologicky orientovaného uživatele. „Od konečných uživatelů takovéhoto nástroje se očekává snaha a ochota učit se s ním pracovat. V opačném případě není v jeho silách, aby i nevyškolení uživatelé s ním uměli zacházet,“ doplňuje Bárta. Nástroje BI by podle Jany Řechtáčkové, manažerky prodeje pro oblast BI společnosti S&T CZ, měly být snadno uživatelsky ovladatelné, měly by poskytovat pro všechny uživatele jednoznačné informace, měly by také umět poskytovat informace v přehledné formě: „Kromě vyžadovaných informací by nástroje BI měly proaktivně uživatele upozorňovat na výskyty nestandardních dat nebo událostí.“ V silách BI prý není zabezpečit správné vstupy do primárních datových zdrojů, nicméně nástroje BI mohou postupně pomoci ke zkvalitnění datové základny tím, že upozorňují a odhalují „podezřelé“ výskyty dat. „Silná by měla být grafická stránka BI nástrojů, která umožní rychlý přehled sledovaných ukazatelů, dále snadná ovladatelnost při potřebě změnit úhel pohledu, dynamický přístup k datům a možnost tvorby „ad hoc“ dotazů,“ doplňuje Jouklová. „Business intelligence nástroje by měly umět zpřehlednit a zjednodušit dostupnost informací pro vedení společnosti. Například informace o historickém vývoji jednotlivých sledovaných ukazatelů s následnou predikcí jejich vývoje do budoucnosti,“ říká Hrubý a pokračuje: „Naopak neumožňují přímé ovlivňování dat ve zdrojových systémech a také pro svoji časovou náročnost zpracování dat ze zdrojových systémů reagují na získávaná data se zpožděním.“ V silách BI nástroje podle Přibyslavského rozhodně není zidealizovaná představa některých manažerů, kdy řešení BI je schopno řídit výkonnost společnosti: „Řízení je doménou manažerů a myslím, že náhrada manažera za stroj je stále otázkou budoucnosti. Řešení na bázi BI nicméně dává solidní podklady pro správná rozhodnutí manažera a umožňuje, aby toto rozhodnutí bylo učiněno včas, nebyly opomenuty některé aspekty a týkalo se skutečně klíčových oblastí, nikoli detailů.“ VLASTNÍ IMPLEMENTACE Slánský vyjmenovává hlavní kroky při implementaci BI řešení: „Identifikace řešení, vytvoření business case a rozhodnutí o implementaci. Analýza potřeb klíčových, respektive koncových uživatelů a návrh řešení se zvýšeným ohledem na data, jejich sémantiku a kvalitu. Návrh řešení, jeho architektury a prvků a umístění řešení do celkové architektury organizace. Implementace databází, nástrojů pro přenos dat, zajištění kvality zpracovávaných dat a implementace uživatelského rozhraní. Testování a nasazení řešení do produkčního prostředí.“ Před vlastní implementací je podle Slánského třeba zjistit, jestli a jak řešení organizaci pomůže: „Z hlediska očekávání je třeba si uvědomit, že nástroje BI znásobují analytický potenciál svých uživatelů, což je veskrze kreativní lidská činnost. Implementace konkrétního řešení sice pomůže vyřešit současné a artikulované problémy uživatelů, současně jim ale rozšíří obzory a vyvolá potřebu svého rozšíření.“ Důkazem toho je podle Slánského nejenom skutečnost, že společnost Gartner Group již druhý rok za sebou označuje BI řešení jako nejdůležitější oblast informatiky, kam budou organizace investovat své prostředky, ale především fakt, že dnes neexistuje hotové a ukončené řešení BI. Všechna tato řešení se neustálé rozvíjejí a podporují nové a nové procesy organizací. Základním krokem při implementaci by podle Řechtáčkové mělo být stanovení obecně platné technologické platformy pro všechny aplikační oblasti ve firmě: „Ty je pak vhodné implementovat postupně a nesnažit se nasadit řešení BI najednou v celé šíři. Neméně důležitým krokem je definice rolí jednotlivých uživatelů, to jest od pasivních konzumentů informací přes výkonné uživatele a specialisty (power users) až po administrátory a vývojáře.“ Podle Přibyslavského je dobré si uvědomit, že se jedná o řešení, nikoli produkt: „Z tohoto důvodu nefunguje systém ‚nabídnu produkt a zákazník produkt koupí‘. Je třeba počítat se zapojením vlastních pracovníků v projektu a aktivním přístupem.“ Před implementací je podle Hrubého třeba vybudovat kvalitní tým lidí s nadefinováním rolí a odpovědnosti za konkrétní oblasti: „Je třeba také počítat s tím, že zpracování dat bývá náročné jak z hlediska času, tak z hlediska výkonu hardware na kterém produkty business intelligence pracují. Také je dobré se před přistoupením k vlastní implementaci obrnit trpělivostí a počítat s tím, že první výstupy a následné výsledky se projeví až po delším časovém období.“ Před vlastní implementací BI řešení je podle Bárty zapotřebí připravit optimální prostředí, v jehož rámci bude implementace probíhat: „Řadíme sem zejména prvky jako je vymezení budgetu, alokace lidí, technická infrastruktura, srozumitelnost zadání a také legislativní příprava, jež zabezpečí například přístup k citlivým datům.“ „Zcela na začátku je třeba udělat analýzu toho, co chce zákazník získávat za informace, jaké klíčové ukazatele chce sledovat a rovněž také, kdo bude s daty pracovat a pro koho jsou výsledné informace určeny. Podceněná fáze analýzy vede často k omezeným možnostem při využívání celého řešení,“ varuje Hroch. Standardní postup implementace BI řešení lze podle Kulhavého shrnout do následujících bodů: identifikace potřebných dat a zdrojových systémů, integrace dat v centrálním datovém skladu, napojení problémově orientovaných datových tržišť, konfigurace analytické vrstvy, zejména návrh struktury a obsahu výkazů, vývoj prediktivních modelů (pokud jsou použity) a vývoj prezentační vrstvy, dnes často ve formě webového portálu. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Mon, 24 Sep 2007 23:00:44 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2700 https://www.ciotrends.cz/clanky/it-v-prumyslu-od-vyroby-po-obchod/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Průmyslový sektor v sobě zahrnuje řadu odlišných podoborů – od automobilového segmentu přes chemický či potravinářský až po strojírenský a elektrotechnický. Každý z nich přitom ze strany informačních systémů a IT vyžaduje jiné klíčové funkce a podporu. Není proto divu, že zákazníci bývají k posledním novinkám obezřetní a vybírají si, koho a co si do podniku pustí. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Thu, 20 Sep 2007 23:00:59 GMT www.ciotrends.cz-text-855 https://www.ciotrends.cz/aktuality/nakupujeme-outsourcingove-sluzby/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Zákazníci se outsourcingu, často bezdůvodně, obávají a u větších projektů se mu spíše snaží vyhnout. Uvědomili si to i dodavatelé a již se nesnaží protlačovat outsourcing za každou cenu a sami upozorňují na to, že ne vždy a pro každého musí být outsourcing vhodný a výhodný. Pokud se outsourcingu nebojíte, měli byste se na něj dopředu dobře připravit. O využití outsourcingu by podle Jiřího Bíby, Chief Commercial Officera společnosti Cleverlance, firma měla uvažovat kdykoliv, kdy je schopna a připravena dobře definovat, zadat a měřit výkonnost, kvalitu a cenu činností, o kterých uvažuje, že je chce outsourcovat. „Pro outsourcing se zákazník může rozhodnout ve kterémkoliv okamžiku, ale nejlépe včas, před krizovou situací, kdy již nemá potřebné pracovníky pro zajištění svých služeb nebo kdy nezbytně potřebuje volné investiční prostředky. Zavedení outsourcingu potřebuje čas, protože se jedná o dlouhodobý vztah a obě strany se musejí poznat a pochopit,“ říká Věra Popovičová, marketingová ředitelka společnosti Getronics ze skupiny Kapsch. „Z našeho pohledu bývá nejčastějším případem situace, kdy firma zjistí, že mnoho svých zdrojů alokuje na podpůrné procesy, které sice ke své hlavní činnosti potřebuje, ale přímo s ní nesouvisejí,“ říká Michal Černý, Sales Director ve společnosti NeatCode. Každá firma by se podle Jiřího Vančury, Client Services Managera společnosti Xerox, měla zamyslet nad tím, jestli nevěnuje příliš času činnostem, které jí nevytvářejí zisk: „I malé společnosti a podnikatelé využívají outsourcing – mají externí účetní nebo úklidovou firmu. V případě služeb spojených se správou dokumentů firmy o outsourcingu uvažují zejména ve chvíli, kdy je čekají investice do nových tiskových strojů nebo kdy je dokumentů příliš a firmě stoupají náklady na zaměstnance, kteří se o tisk, archivaci a distribuci dokumentů musejí starat.“ VÝHODY A VÝHODNOST Hlavním přínosem outsourcingu podle Vojtěcha Dvořáka, ředitele divize Managed Services ve společnosti S&T CZ, je, že IT se stane opravdu podporou podnikání firmy a přináší v této oblasti jasná a měřitelná zlepšení: „Outsourcing by měl také přinést více jistoty a stability v oblasti IT, snížit náklady a zefektivnit práci. Toho může docílit jen externí společnost, která má IT jako hlavní obor podnikání.“ Výhodou outsourcingu je podle Černého jeho jednoduchá a průhledná finanční stránka: „Veškeré outsourcingové služby mají jasné financování a zákazník má dopředu velice dobrou představu o tom, kolik ho služby, které vyžaduje, budou stát. Minimálně se tedy dá předem odhadnout, jakým způsobem outsourcing ovlivní finanční stránku zákazníka.“ Firmy podle Popovičové uvažují o outsourcingu zpravidla ze dvou důvodů, které můžeme pojmenovat jako ekonomické a strategické: „Ekonomické jasně směřují k úsporám nákladů na řízení a rozvoj ICT. Do této kategorie jsou zahrnovány samotné investice, lidské zdroje a náklady na údržbu. Většina organizací bohužel považuje outsourcing za nákladnější než správu ICT vlastními silami. Tato mýlka ovšem často vzniká jen proto, že skutečné náklady jsou velmi těžko kalkulovatelné.“ Společnosti podle slov Popovičové zpravidla podtrhnou náklady na hardware, software, plat IT zaměstnanců a sečtou. Unikají tak údaje o nákladech na režii, testování, výběr nových technologií, špatnou komunikaci uvnitř společnosti, konzultační služby, likvidace starých technologií, pojištění, školení, ztráty vyplývajících z výpadků systémů nebo prostoje zaměstnanců, kteří nedostali včas podporu. „Finanční výhodnost lze odhadnout, pokud je změřena nákladovost procesu a činností ve vlastní režii, můžeme finanční výhodnost postavit jako kritérium pro posouzení realizovatelnosti záměru a vyjádření jeho přínosu,“ říká Bíba. JAK VYBÍRAT „Nejčastějším způsobem je forma výběrového řízení nebo poptávky směrované na více možných dodavatelů. Obecně lze říci, že firmy poptají dvě skupiny dodavatelů. Jedna se skládá z firem, se kterými již je nastavena nějaká forma spolupráce. Druhá skupina je složena z kontrolního vzorku cizích firem, které jsou co do velikosti a schopností podobné první skupině. Jsou vybrané na základě referencí nebo informací získaných například z přehledu firem působcích v oblasti IT outsourcingu,“ přibližuje proces výběru dodavatelů Dvořák. „Důležité jsou reference, velikost a finanční stabilita společnosti, která outsourcing nabízí, a v neposlední řadě její certifikace. Jak certifikace od výrobců jednotlivých komponent a aplikací, tak certifikace v oblasti kvality,“ upozorňuje Dvořák. Firma by podle Černého měla vypracovat dostatečně kvalitní zadávací dokumentaci, která běžně existuje ve dvou základních úrovních, a to tzv. „RFI (Request for Information)“, respektive „RFP (Request for Proposal)“, a zaslat ji všem společnostem, které se danou problematikou zabývají: „Tvorba takového zadání, stejně jako nalezení určitého seznamu společností zabývajících se outsourcingem, není lehký úkol.“ Zákazník by měl podle Bívy volit dodavatele podle referencí, míry reálnosti naplnění slibů dodavatele, zajištění služby outsourcingu kvalitními zdroji a jejich alokaci pro tuto službu: „Také však podle ochoty navázat finanční odměnu dodavatele na ukazatele kvality poskytované služby.“ KDY SI DÁT POZOR Zde se podle Martina Januše, výkonného ředitele společnosti Janus, nabízí parafrázované pořekadlo: „Do melounu a do outsourcingového partnera nevidíš.“ Pokud tedy není do něčeho vidět, a o budoucnosti to platí dvojnásob, jediné, co může firmu oprostit od budoucích problémů, je dokonalá smlouva. „Čím více se na ní firma podílí, tím lépe může potenciální problémy eliminovat. I při výběru toho nejrenomovanějšího partnera se může stát, že do roka a do dne začne mít nějaké potíže. Proto je nutné se soustředit na to, aby smlouva umožňovala dynamické přizpůsobování outsourcovaných služeb,“ radí Januš. „Jako varovné příznaky můžeme vnímat nezájem poskytovatele o proniknutí do firemních procesů, podcenění plánovací fáze nebo neochotu poskytovat záruky na úroveň kvality a ceny služeb nebo neochotu poskytnout kontakty na referenční zákazníky. Právě ověření zkušeností jiných zákazníků konkrétního poskytovatele služeb je velice důležitým vodítkem a indikátorem kvality,“ radí Vančura. Za dobrého poskytovatele podle názoru Popovičové mluví jeho reference a spokojený zákazník: „Pokud bude dodavatel vystupovat uklidňováním typu ‚o nic se nebudete muset starat, ušetříte 50 % nákladů, vše zařídíme za vás, na tom se domluvíme později, tak to zkuste na pár měsíců…‘, je na místě dát si pozor, protože dodavatel je buď nezkušený, anebo prostě chce prodat za jakoukoliv cenu.“ „Má-li zákazník jakékoliv negativní informace o poskytovateli z doslechu, měl by si okamžitě zjistit, jaká je situace ve skutečnosti,“ radí Černý. Tyto informace „z doslechu“ jsou totiž podle něj často přinejmenším pokřivené, aby mohly v silném konkurenčním prostředí jinému poskytovateli poškodit. OUTSOURCING A PENÍZE Výpočet nákladů, které bude tiskový outsourcing stát, je podle Januše poměrně snadný: „Lze vyjít z předložené nabídky, stanovit očekávaný objem tisku pro následující období a vynásobit je stanovenými poplatky. Určit výhodnost outsourcingu je však mnohem složitější. Abychom mohli prohlásit, že je něco výhodnější, musíme umět popsat současný stav a správně odhadnout také budoucí stav bez využití outsourcingu. Pokud tuto činnost ponechá firma plně v rukách potenciálního dodavatele, může si být předem jista, že odhad budoucnosti bude proveden vždy ve prospěch outsourcingového partnera.“ Identifikaci, vyčíslení a odhad všech relevantních nákladů by měla firma provést nejlépe sama či ve spolupráci s nezávislou auditorskou společností. Tím vznikne jasnější zadání pro potenciální outsourcingové dodavatele a možnost korektního porovnání výhodnosti. Cena podle zkušeností Černého není všechno: „Sice je to položka, na kterou se všichni zákazníci soustředí v první řadě, na druhou stranu ovšem záleží na její tvorbě, koncepci a modelu. Nejnižší cena nemusí odrážet míru očekávané kvality.“ Cenově srovnatelné nabídky se podle Januše budou lišit kvalitativními ukazateli: „Například garantovanou dobou opravy, výší pokuty za prodlení či porušení smluvních závazků, délkou trvání, dobou výpovědi apod. V zásadě není vhodné podléhat velikosti partnera nebo jeho prestiži. O kvalitě budoucích služeb mluví vždy jasná smlouva, nikoliv marketingové dovednosti.“ CÍLE OUTSOURCINGU Podle Černého není cílem outsourcingu jen snaha „zbavit se starostí“, ale především snížit vlastní výdaje: „S přihlédnutím ke skrytým nákladům je pak očividné, že úsilí a zdroje, které jsou zákazníkem ušetřeny, mohou být vloženy jak do samotného outsourcingu, tak i do rozvoje vlastních klíčových aktivit podnikání.“ „Některé společnosti vidí jako největší přínos úspory, další více než finanční úspory oslovuje možnost zaměření na svou vlastní činnost a nezabývání se podpůrnými procesy. Nezřídka manažeři hledají cestu rychlého rozvoje společnosti a udržení kroku s technologickými trendy. Překvapivě stále větší počet manažerů poptává outsourcing lidských zdrojů,“ podotýká Popovičová. CO OUTSOURCING NEDOKÁŽE Outsourcing podle tvrzení Popovičové nepomůže se zajištěním služeb na takové úrovni, aby „se dělaly samy“: „Zákazníci často věří, že jakmile podepíší s dodavatelem smlouvu o outsourcingu, nemusejí se už o nic starat. To je cesta do pekel, protože se tím pádem nepočítá s dalšími investicemi a plány na řízení vzájemných vztahů a poskytovaných služeb od outsourcingové firmy.“ „I ten nejúspěšnější a nejdokonalejší poskytovatel outsourcingu nezvrátí krach firmy, která nemá jasno sama v sobě,“ upozorňuje Januš. Outsourcing podle něj nabízí vykonávat více činností s méně vlastními zdroji. Firma však musí určovat svůj směr. „Pokud zákazníkovi chybí IT strategie a poskytovatel outsourcingu nemůže hrát roli poradce, tak outsourcing nepomáhá. Stejně tak outsourcing nemůže nahradit například špatně naimplementovaný ERP systém. Outsourcing může pokrýt téměř veškeré potřeby zákazníka, ale ten musí dobře vědět, co chce a jaké jsou jeho cíle,“ konstatuje Dvořák. Každá společnost má podle Popovičové svou vlastní kulturu, požadavky a cíle, proto je běžné, že jsou ze strany zákazníka požadovány i ne zcela standardní služby: „Například pokud se bavíme o podpoře systémů nebo koncových uživatelů, často se setkáváme s nerealistickými požadavky na dobu odstranění problému. Zákazníci mají tendenci požadovat nesmyslné reakční doby a vyřešení problému. Ty lze samozřejmě často zajistit, ovšem za cenu nákladů, které zákazníkovi vyrazí dech.“ Tento problém je podle Popovičové spojen s představou, že zákazník může požadovat nízkou cenu i za vysoce specializované služby. Poskytovatelé outsourcingu však podle ní mohou dosáhnout úspor pouze ze standardizovaných služeb. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Mon, 27 Aug 2007 23:00:51 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2760 https://www.ciotrends.cz/aktuality/zalohovani-v-malych-a-strednich-firmach/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss O zálohování se řada malých a středních firem začne starat až ve chvíli, kdy dojde ke ztrátě dat, a to již bývá pozdě. SMB sektor si nemůže dovolit investovat do zálohování prostředky porovnatelné s velkými podniky, a proto se většinou musí spokojit s jednoduššími řešeními, která s sebou přinášejí jistá omezení a potenciální rizika. Dle zkušeností společnosti CA si je většina firem vědoma důležitosti dat a jejich hodnoty v případě ztráty. Nicméně přistupují k této problematice odlišně s ohledem na velikost firmy a její možnosti z hlediska lidských a finančních zdrojů. „Malé firmy řeší zálohování nejjednodušší možnou cestou, bez dalších investic a s maximálním využitím stávajících hardwarových i softwarových prostředků. Střední firmy již hledají sofistikovanější řešení nejen pro vytvoření zálohy s pomocí specializovaného hardwaru i softwaru, ale i pro zajištění dostupnosti dat při výpadku nebo po havárii,“ přibližuje situaci ve firmách Milan Mottl, Field Partner Manager společnosti CA. Typické malé společnosti podle zkušeností Ivo Doležela, IT Solution Architekta ve Fujitsu Siemens Computers, objevují zálohování až v okamžiku ztráty dat: „V tuto chvíli obvykle nastupují jednoduché nástroje – kopírování dat ještě někam jinam, přidávání druhých disků. Případně nákup jednoduché zálohovací mechaniky s použitím základních zálohovacích softwarů integrovaných v operačních systémech.“ Středně velké společnosti pak podle Doležela již většinou využívají služeb různých společností starajících se o provoz jejich IT prostředí: „Zde již dochází k používání mnohem dokonalejších technik zálohování na úrovni plnohodnotných backup softwarů a menších automatizovaných páskových knihoven.“ Rozdíly v technických aspektech zálohování v malých a středních firmách se podle Petra Davida, který působí na pozici System Engineer-Availability ve společnosti Symantec, začínají stírat: „Ve velké většině případů se řešení liší pouze velikostí prostředí. Rozdíly však panují v důslednosti péče o zálohování dat, kritickým faktorem je přitom IT administrátor. V malých firmách, které nemají vlastní IT zaměstnance, často zálohování selže. Stačí, aby někdo omylem nebo kvůli nedostatečnému zabezpečení změnil nastavení systému. A bohužel stále zůstává řada firem, které zálohování nevěnují žádnou pozornost nebo jej provádějí nesystémově.“ Bezpečnost dat ve smyslu zálohování a obnovy není podle Vladimíra Žemly, konzultanta společnosti Tech Data Distribution, v SMB ještě chápána jako vysoké riziko: „Cena za řešení s vysokým stupněm automatizace procesu obnovení systému je poměrně značná, a pokud se nic nestane, jedná se o mrtvé peníze. Stejně jako investice do jiných bezpečnostních prvků, jako jsou třeba kamerové systémy či ochranka. Jsou samozřejmě i firmy, které si již vyzkoušeli ztrátu dat a už mají systém zálohování a obnovy poměrně slušně zpracován a odzkoušen.“ Žemla si myslí, že kritická délka výpadku určité služby je nepřímo úměrná množství pracovníků ve firmě: „Menší firma má jednoduší procesy, které se do jisté míry dají aplikovat nezávisle na IT a dodatečně zrekonstruovat. Pod těmito slovy si představme například výdej zboží na náhradní doklad a pozdější vystavení řádných dokladů včetně faktur.“ ROZDÍLY OPROTI VELKÝM Rozdíl mezi SMB sektorem a velkými podniky je podle Doležela především v rozvoji strategie a plánování: „Velký podnik investující do IT milionové částky ročně je nucen důsledně hlídat celkové náklady a velmi precizně sledovat trendy vývoje na IT trhu a zvažovat jejich přínosy. Jedině takovým způsobem se může ubránit masivnímu růstu jeho IT oddělení a s tím spojený nekontrolovatelný růst nákladů.“ Menší firmy se podle Davida při ukládání dat většinou spoléhají na Windows Storage Server, střední firmy používají spíše systémy připojené do SAN: „Výjimkou nejsou ani větší NAS systémy, které lákají zejména velké firmy robustností a podporou ze strany velkých dodavatelů systémů pro zálohování a zajištění dostupnosti dat. Vždy záleží na konkrétním zákazníkovi, jeho potřebách, ale také dostupnosti jednotlivých řešení, kvalitě technické podpory a celkových nákladech na provoz.“ Menší firmy využívají podle tvrzení Mottla z velké části cenově dostupný interní storage v rámci zakoupeného hardwaru: „Především pak interní disky s ochranou RAID, DVD-RW mechaniky, případně páskové stand–alone mechaniky. Větší firmy zvažují nasazení changerů, knihoven či SAN infrastruktury včetně inteligentního softwaru pro snadnou správu a automatizaci procesů.“ DOPORUČENÍ PRO SMB „Obecně doporučujeme vždy zálohovat všechna důležitá data, přičemž platí pravidlo, že každá firma by si měla zvážit jejich reálnou hodnotu a potřebu jejich dostupnosti. A podle tohoto jednoduchého měřítka pak použít adekvátní řešení na jejich ochranu,“ radí Mottl. Základy správného přístupu k zálohování dat se podle Davida v podstatě neliší od zásad v oblasti bezpečnosti: „Shodné je nejdůležitější pravidlo – více než konkrétní technologie je nutné dbát na vytvoření pravidel a jejich dodržování. Ostatně zálohování můžeme vnímat mimo jiné jako jeden z prvků bezpečnostní politiky firmy.“ Z technického hlediska je podle Davida důležité zvážit potřeby v konkrétní firmě: „Pro rychlou operativní obnovu dat je nejvhodnější provádět denní zálohy na externí pevný disk nebo diskové pole, které poskytuje dostatečný výkon. Z těchto záloh je potom vhodné pravidelně dělat zálohy trvalejší povahy.“ „Další možností kromě dávkových záloh je kontinuální zálohování, které umožňuje obnovu těch nejaktuálnějších dat, jelikož záloha vzniká při každé změně. I u něj však platí rada vytvářet trvalé zálohy na další média a uschovat je jinde než primární data a zálohy na firemním serveru,“ radí David a pokračuje: „Tam, kde není možno začlenit pracovní stanice do firemního zálohovacího prostředí, můžeme doporučit například ukládání uživatelských dat na USB paměti nebo disky, zde je ale nutné využít šifrování, abychom předešli zneužití dat v případě ztráty zařízení. Totéž platí i pro notebooky a kapesní počítače.“ Obecně v SMB sektoru podle Doležela schází jakýsi „trénink“ jak se zachovat v krizové situaci: „Dále nebývají správně popsány a zdokumentovány procesy zálohování a obnovy. Z technických problémů se často objevuje již nedostatečná kapacita zálohovacího zařízení a s tím spojená migrace uložených dat.“ V ideálním případě by zálohování SMB firmy mělo být podle Doležela řešeno standardním tříúrovňovým modelem podložený projektem: „Veškeré procesy by měly být srozumitelně popsány a pravidelně kontrolovány a aktualizovány.“ CO FIRMY ŘEŠÍ „Často se u společností setkáváme s velmi rozmanitou IT výbavou, která se nakupovala dle aktuální potřeby v podstatě bez rozmyslu a plánů do budoucnosti. Údržba takové IT infrastruktury je velmi obtížná a časově i finančně nákladná,“ říká Doležel. Základní radou je podle něj zpracovat si (nebo nechat si zpracovat) výhledovou studii a projekt rozvoje IT minimálně v tříletém horizontu a porovnat se stávajícími náklady na TCO. „Při kontaktu se zákazníky ze sektoru SMB často narážíme na dotazy, jak jednoduše a efektivně využít dostupného diskového prostoru pro účely zálohování. Řešení se nabízí ve využití technologie D2D backupu, nicméně zůstává nedořešena otázka, jak data dlouhodobě archivovat. Odpovědí může být rozšíření D2D technologie na D2D2T, která je součástí většiny komerčních zálohovacích softwarů,“ radí Mottl. V současnosti se podle Davida zákazníci stále častěji zajímají o systémy pro rychlou obnovu celého serveru, tedy aplikačních a uživatelských dat spolu s operačním systémem, a to i na jiném hardwaru, než na jakém původně běžel včetně možnosti obnovy do virtuálního prostředí. „V dnešní době, kdy klesají ceny jak malých storage systémů, tak i jejich podpory, začínají SMB objevovat výhody storage systémů ať již dedikovaných pro speciální účely nebo i jako centrálních datových úložišť. K tomuto trendu významně přispívá technologie iSCSI a NAS obecně, která zlevňuje nasazení těchto systémů na minimum,“ potvrzuje aktuální trend Doležel. „Pokud budeme jako chybu v oblasti zálohování brát jeho absenci, tak je to absence zálohování či přesných pravidel pro tuto činnost,“ pojmenovává nejčastější problém SMB sektoru v oblasti zálohování David a pokračuje: „Pokud už firmy zálohují, nejčastěji zapomínají kontrolovat, zda lze zálohovaná data obnovit – tedy, jestli jsou uložená data v pořádku a zda nedošlo k mechanickému či jinému poškození datových médií.“ „Setkáváme se s problémy, kdy malé firmy řeší proces zálohování nesystémově často bez ujištění, že zálohovaná data jsou obnovitelná a správná. Proces často probíhá bez návaznosti na reálné potřeby chodu firmy. Tradiční hrubou chybou je netestování obnovy dat ze záložní kopie,“ varuje Mottl. Foto: Wikipedia, licence obrázku GFDL redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Mon, 16 Jul 2007 23:00:52 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2859 https://www.ciotrends.cz/aktuality/velky-tresk-a-dalsi-zpusoby-instalace-erp/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Na základě našich pozorování existují tři obvykle používané způsoby instalování ERP: Velký třesk, Franchising a „ranařský přístup“. V rámci tohoto nejambicióznějšího a nejobtížnějšího přístupu k implementaci ERP se firma zbaví veškerých svých stávajících systémů najednou a instaluje v celém podniku jediný systém ERP. VELKÝ TŘESK V rámci tohoto nejambicióznějšího a nejobtížnějšího přístupu k implementaci ERP se firma zbaví veškerých svých stávajících systémů najednou a instaluje v celém podniku jediný systém ERP. Ačkoliv tato metoda v raných dobách zavádění ERP dominovala, vzhledem k potřebě přechodu starých systémů na nové milénium se už dnes něčeho takového odváží jen málokdo, neboť to vyžaduje mobilizaci a provedení změn naráz v celé firmě. Většina hororových historek o implementacích ERP pochází právě z konce 90. let a slouží jako varovný příklad pro ty, kteří by chtěli použít tuto strategii i dnes. Získat všechny pro spolupráci a dosáhnout toho, aby všichni najednou akceptovali nový softwarový systém, je obrovský úkol, hlavně proto, že tento nový systém zpravidla nebude mít žádné zastánce. Nikdo ve firmě nemá žádné zkušenosti s jeho používáním, takže nikdo si nemůže být jistý, jestli bude fungovat. ERP navíc nevyhnutelně přináší kompromisy. Řada oddělení má počítačové systémy, které byly pečlivě cizelovány, aby vyhovovaly zavedeným způsobům práce. Ve většině případů ERP nenabízí stejný rozsah funkčnosti ani pohodlí plynoucí z toho, že uživatelé systém důvěrně znají. V řadě případů může pokulhávat i rychlost nového systému, protože slouží celé firmě a ne jen jednomu oddělení. Implementace ERP vyžaduje přímý mandát od CEO. STRATEGIE FRANCHISINGU Tento přístup vyhovuje velkým nebo diverzifikovaným firmám, jejichž podnikové jednotky nemají mnoho společných procesů. V každé jednotce jsou instalovány nezávislé systémy ERP, přičemž společné procesy, jako finanční účetnictví, jsou propojeny v celém podniku. Tento způsob se stal nejobvyklejší metodou implementace ERP. Ve většině případů firemní jednotky mají své vlastní „případy“ ERP – tedy vlastní systém a databázi. Tyto systémy se propojují jen ke sdílení informací, které je potřebné, aby korporace získala celkový přehled o výkonech ve všech podnikových jednotkách (např. příjmy vytvářené podnikovou jednotkou), nebo v případě procesů, které se mezi jednotlivými podnikovými jednotkami příliš neliší (např. zaměstnanecké benefity). Tyto implementace obvykle začínají demonstrací nebo pilotní instalací v některé z velkoryseji naladěných a trpělivějších podnikových jednotek, kde – pokud se něco vymkne z ruky – to nenaruší chod korporace. Jakmile projektový tým systém nastaví a vychytá všechny „mouchy“, začne o ERP přesvědčovat i další jednotky, přičemž první implementace se používá jako svého druhu reference, navíc přímo „v domě“. U této strategie počítejte s delší dobou implementace. Je zajímavé, že řada firem, které původně instalovaly ERP s použitím franchisingové strategie, se nyní snaží konsolidovat a zredukovat co nejvíce z oněch různých „případů“ ERP do co nejmenšího počtu, nebo pokud možno jen na jeden pro celou firmu. RANAŘSKÝ PŘÍSTUP V této metodě diktuje utváření procesů samotný ERP, přičemž pozornost je zaměřena jen na několik klíčových procesů, jako třeba ty, které jsou obsaženy ve finančním modulu ERP systému. Tato strategie (v angličtině označovaná jako „slam dunk“) se obvykle hodí pro menší firmy, u nichž se očekává, že do ERP dorostou. Cílem tady je rychle dosáhnout fungujícího ERP a vyhnout se složitostem reingeneeringu tím, že se použijí „hotové“ procesy ERP. Jen málo firem, které k ERP přistupovaly touto metodou, může hovořit o tom, že se jim nový systém výrazně vyplatil. Většina z nich jej používá jako infrastrukturu, která podporuje další intenzivnější úsilí ve směru nových instalací. Mnozí ale zjistili, že takto ranařsky zavedený ERP není o moc lepší než jejich starý systém, protože nenutí zaměstnance k tomu, aby měnili staré zvyky. Ve skutečnosti pak může být dřina s reingeneeringem procesů po tom, co tento systém byl instalován, ještě náročnější, než kdyby žádný nebyl, protože tou dobou už bude ve firmě jen málo lidí, kteří budou mít pocit, že nový systém je pro ně nějak přínosný. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 10 Jul 2007 23:00:52 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2871 https://www.ciotrends.cz/clanky/nakupujeme-sitove-prvky/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Každou pětiletku stojí IT oddělení před problémem obměny síťových prvků a výběru potřebných technologií a vhodných dodavatelů tak, aby se celý proces nemusel za rok opakovat. My vám poradíme, na co se při výběru zaměřit, zda zvolit jediného dodavatele a zda nenastal čas pouvažovat o VoIP. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 03 Jul 2007 23:00:52 GMT www.ciotrends.cz-text-927 https://www.ciotrends.cz/clanky/erp-da-podniku-srdce/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Sun, 01 Jul 2007 23:00:47 GMT www.ciotrends.cz-text-931 https://www.ciotrends.cz/aktuality/it-v-telekomunikacich-rychlost-dynamika-flexibilita/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Telekomunikace jsou z hlediska využívání informačních technologií považovány za top segment – nejenže mají jedny z nejvyšších investic do IT, ale poskytováním svých služeb se na rozvoji ICT také aktivně podílejí. Řada se jich v této chvíli zaobírá problémem, jak zkvalitnit služby těm zákazníkům, kteří za to „stojí“. Uplynulý rok byl na českém telekomunikačním trhu ve znamení fúzí, akvizic a změn vlastníků… „Hlavní úsilí proto většina velkých hráčů věnovala propojování zákaznických dat, integraci primárních provozních systémů vedoucí k racionalizaci infrastruktury a ke změnám produktového portfolia,“ shrnuje poslední vývoj Pavel Kysela, ředitel segmentu telekomunikací ve společnosti Adastra. Pro Zdeňka Rathauského, ředitele provozní divize u telekomunikačního operátora GTS Novera, představovala největší oříšek poslední doby především fúze a integrace společností GTS Czech, Aliatel, Contactel, Nextra a Telenor: „Největším problémem byla rozhodně koordinace desítek souběžně běžících integračních projektů na úrovni jednotlivých systémů. Tento nápor nebyl kladen pouze na projektové vedoucí a realizační složky IT, ale i na aktivní spolupráci hlavních uživatelů v jednotlivých projektových týmech a řídících výborech.“ „Zřejmě největší pokrok byl dosažen v oblasti IP technologií. Ať již je to IP telefonie či IPTV. I když se ještě zdaleka nenaplnila očekávání vkládaná do rozšíření těchto služeb na trhu,“ zamýšlí se Jungvirt. Segmentové rozdíly Telekomunikační segment se podle Kyselova názoru ve srovnání s například finančními institucemi vyznačuje výrazně větším objemem zpracovávaných dat a zároveň větší dynamikou vývoje produktů a služeb: „Ty jsou pak poskytovány jak přímo jednotlivými operátory, tak třetími stranami. Vytváří to prostředí, které klade vysoké nároky na flexibilitu IT infrastruktury, při zachování integrity dat a procesů.“ Díky stále se rozvíjejícím požadavkům je podle Jiřího Jungvirta, který působí na pozici Manager of Professional Services ve firmě TietoEnator, v tomto odvětví kladen také stále větší důraz na standardizaci, která usnadňuje spolupráci a komunikaci jednotlivým subjektům v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Při srovnání s ostatními segmenty, a to především v oblasti hlasových aplikací, je podle Michala Buška, ředitele divize telekomunikačních řešení v ICZ, oblast telekomunikací samozřejmě mnohem dále než ostatní segmenty: „Konkurenční tlak nutí řadu společností sáhnout po nových řešeních, při jejichž nasazení mohou poskytovat služby odlišné od ostatních.“ Rathauský nastiňuje oblasti, kde je IT GTS Novery odlišuje od jiných segmentů: „V oblasti back office je to především poměrně specifická oblast billingových řešení, která máme pokryta kombinací externího dodavatele a interních vývojových kapacit. Tato kombinace i řešení GTS Novera prokázala několika integracemi svoji životaschopnost a velkou pružnost pojmout složité a široké produktové portfolio telekomunikačních služeb.“ Telekomunikace jsou podle Limburského na rozdíl od jiných segmentů podnikání charakterizovány velkým důrazem na zajištění procesů v reálném čase a tomu právě také odpovídá náročnost na IT: „Stále platí metafora stará již mnoho desítek let o tom, že telekomunikační systémy jsou ve své komplexnosti a vnitřní složitosti srovnatelné jedině snad s technologickou náročností vesmírných lodí.“ Odlišování od konkurence pak Richard Limburský, produktový specialista společnosti Vodafone, naopak vidí spíše ve snaze docílit toho, aby si zákazník té složitosti v pozadí vůbec nevšiml, aby pro něj bylo naopak vše co nejjednodušší a nejsrozumitelnější. Podle Martina Hlaváče, manažera řízení marketingových projektů společnosti T-Mobile, je pro informační technologie v telekomunikacích specifická komplexita IT prostředí při velkých požadavcích na vysokou flexibilitu tohoto prostředí, potřeba využívat nejnovější technologie, velký počet paralelně probíhajících rozsáhlých projektů i menších implementací. Směrem k zákazníkovi Konkurenční prostředí nutí podle Kysely operátory lépe znát své zákazníky, přicházet s individualizovanými nabídkami pro menší subsegmenty zákazníků a pružně reagovat na potřeby trhu: „Z pohledu IT infrastruktury to vede k ještě většímu propojení jednotlivých produkčních systémů a v nich obsažených informací. To s sebou samozřejmě přináší i výzvy v podobě zajištění konzistence dat.“ Konkurenční výhodu v telekomunikační branži podle Jungvirta představují analytické nástroje, které jsou schopny rychle a přesně vyhodnotit chování zákazníka a do určité míry jej i předvídat. Další rozvoj V oblasti kontaktních center vidí Bušek prostor pro další rozvoj v oblasti samoobslužných řešení hlasových portálů. V nejbližším období plánuje Rathauský kromě dokončení běhu některých integračních projektů i přípravu na projekty úzce související se strategií poskytování konvergovaných fixních a mobilních telekomunikačních služeb: „Protože již delší dobu pracujeme v oblasti strategických úvah na celkové koncepci rozvoje informačních systémů pokrývající tuto oblast, zahájili jsme nedávno společně s renomovanými dodavatelskými firmami projekt na úrovni studie proveditelnosti.“ Jedním z hlavních trendů je podle Jungvirta přechod od vývoje na zakázku k implementaci opakovatelných řešení: „Souvisí to jednak se snahou omezovat investice do IT, což je dáno klesajícím růstem tohoto segmentu, a dále je to umožněno vysokou standardizací.“ Pro nejbližší období plánuje mobilní operátor T-Mobile podle Zíky rozšíření možností nastavit si samoobslužně službu přes různé komunikační kanály: „Dále je to poskytování informací real-time nebo téměř real-time – služby jsou stále více navrhovány jako interaktivní, a toto je tedy zcela zásadní požadavek.“ Kysela vyjmenovává hlavní trendy telekomunikačního segmentu v oblasti IT: „Jsou to racionalizace, konsolidace trhu, snižování nákladů, investice do technologií přinášejících zákazníkům v konečném důsledku větší komfort a lepší služby.“ IT problémy operátorů „Chtěli bychom samozřejmě vždy co nejrychleji reagovat na potřeby našich zákazníků, a zde je třeba konstatovat, že právě mnohdy realizace potřebných změn může narazit na omezenou flexibilitu nasazených prostředků IT. To je ovšem veliká výzva do budoucna,“ přibližuje aktuální bolístky v oblasti informačních technologií Limburský. Mezi problémy počítá Rathauský i tlak dodavatelských firem na vydávání nových verzí produktů a nekonečnou smyčku upgradu softwaru a hardwaru plus podporu starých verzí. „V oblasti informačních systémů je nutno brát v úvahu zase fakt, že kvalita výstupů z informačních systémů často odráží kvalitu dat do nich vložených. GTS Novera ale dlouhodobě podporuje projekt čistoty dat a vkládá nemalé úsilí do každodenního čištění klíčových dat na úrovni jednotlivých systémů,“ tvrdí Rathauský. Milan Zíka, ředitel informačních systému společnosti T-Mobile, pokládá za největší problém nedostatek zdrojů, respektive schopnost rychle navyšovat zdroje dle požadavků: „Vytížení se může téměř skokově měnit v reakci na potřeby zákazníků a trhu. Vybudování dostatečné flexibility v tomto ohledu považuji za klíčové pro zvládnutí požadavků kladených na IT oddělení.“ Peníze na technologie „Je zřejmé, že pokud do investic započteme i tu část, která tvoří primární byznys operátora, dospějeme k řádově jinému – vyššímu – číslu než v případě ostatních odvětví (bankovnictví, pojišťovnictví, retail, utility, státní správa apod.). V opačném případě nelze krátkodobě jednoznačně odhadnout poměr investic dle odvětví. Telekomunikace patří do skupiny odvětví early adopters, tedy odvětví, která investují do nových řešení jako jedni z prvních,“ všímá si Kysela. Co se týká kontaktních center, tak vidí Bušek v telekomunikacích do této oblasti výrazně větší investice než v ostatních segmentech: „Pokud bychom měli udělat jakýsi pomyslný žebříček, tak na prvním místě budou určitě telekomunikace, následované v závěsu finančním segmentem a utilitami.“ Například T-Mobile podle Zíky ročně do informačních technologií investuje kolem 4,1 % ročních výnosů, přičemž tři čtvrtiny připadají na nová řešení a jedna čtvrtina na údržbu těch stávajících. „Množství investic do IT klesá, ale v porovnání s jinými obory je stále vysoké. Je možné určité srovnání se s bankovním sektorem, ve kterém je kromě inovací tahounem investic bezpečnost,“ říká Jungvirt a pokračuje: „Pokud pomineme investice do vlastní technické infrastruktury, tak jsou investice směřovány v podstatě do všech systémů zajišťujících provoz operátora.“ Foto: Siemens redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 26 Jun 2007 23:00:09 GMT www.ciotrends.cz-actuality-2904 https://www.ciotrends.cz/aktuality/nakupujeme-spotrebni-material-naklady-na-papir-stale-rostou/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Přestože před pár lety panovalo mínění, že s postupující elektronizací firemních procesů a mezipodnikové komunikace bude klesat potřeba tisku papírových dokumentů, opak je pravdou. Náklady na tiskárny, náplně i papír rostou a staví IT manažery před řadu problémů, jak uspokojit požadavky uživatelů a udržet náklady v rozumných mezích. Nejdiskutovanější je otázka originálních a renovovaných tonerů a cartridgí. Podle Zdeňka Malého, technického specialisty společnosti Brother, by se originální tonerové kazety a cartridge měly používat všude tam, kde je kladen důraz na kvalitu tisku a bezproblémový provoz. „Uživatel s originálním spotřebním materiálem získá nejen záruku kvalitního, konzistentního tisku, ale také spolehlivější chod tiskárny a prodloužení její životnosti. Někoho k používání renovovaných náplní vede ekologický přístup. V takovém případě je nutné si uvědomit, že všichni velcí výrobci spotřebního materiálu zajišťují ekologickou likvidaci svých produktů a splňují náročné oborové normy,“ říká Šárka Sakařová, produktová manažerka společnosti Xerox. Tato jistota podle ní u malých renovátorů tonerových kazet chybí. Také Roman Sobocik, produktový manažer společnosti Lama, doporučuje používat originální spotřební materiál: „Chce-li mít zákazník opravdu jistotu kvalitního tisku a jistotu bezproblémové reklamace jak tiskárny, tak spotřebního materiálu, měl by využívat originální výrobek.“ „Originální spotřební materiál bych doporučila jednoznačně všem uživatelům a to bez ohledu na to, zda používají inkoustovou či laserovou tiskárnu. Důvod je jednoduchý – jen tak si mohou být jisti, že jejich stroj opravdu tiskne na 100 % a vyhnou se tím možnému riziku, že místo netrpělivě očekávaného výtisku budou řešit problémy s nefunkční tiskárnou,“ radí Andrea Pokorná, Supplies Business Manager ve společnosti HP. „Renovace se bez nových kazet pochopitelně neobejde. Proto nabízíme zákazníkům společně s alternativními kazetami také kazety originální. Nedoporučit někomu originální kazety samozřejmě nelze,“ říká Petr Poustka, obchodní ředitel společnosti Abel-Computer. „Obecně by originální spotřební materiál měli používat všichni ti zákazníci, kteří požadují dlouhodobě kvalitní tiskové výstupy, bezporuchový tisk a v případě jakýchkoliv problémů rychlý servisní zákrok a řešení potíží. Pokud tyto garance zákazník nepožaduje, pak samozřejmě originální spotřební materiál používat nemusí,“ říká Radek Bendl, Branch Manager společnosti Ceemark, která v ČR distribuuje produkty Lexmark, a pokračuje: „Je to podobné jako v případě nákupu nového automobilu – jsou lidé, kteří nakupují originální náhradní díly za vyšší cenu nebo jezdí tankovat benzin do ověřených čerpacích stanic, protože jsou přesvědčeni, ze se jim to dlouhodobě vyplatí, a naopak.“ Spory a úspory „Zákazník většinou vnímá jen cenu spotřebního materiálu, která se mu samozřejmě s nákupem renovované cartridge zdá výhodná. Ale musíme si uvědomit, že neoriginální spotřební materiál s sebou přináší větší rizika, jako je nekvalitní tisk, poničení tiskárny atd., čas, který strávíte opakovanými tisky v případě nekvalitního tisku kompatibilní cartridgí, které pak cenu pro zákazníka zvyšuje. A i když se zaměříme jen na cenu renovovaných cartridgí, zjistíme, že na trhu je velká spousta větších či menších renovátorů nebo výrobců kompatibilních cartridgí, kteří mají různou kvalitu, a tím se procento ušetřených nákladů na tisk velice liší,“ přibližuje Sobocik. „Dle našich zkušeností je úspora z použití renovovaných náplní minimální. Při použití neoriginálních tonerových kazet totiž dochází ke zvýšenému opotřebování dalších částí tiskárny, které je pak nutné měnit častěji než při použití originálních tonerů,“ říká Malý. Při použití neoriginálních inkoustových cartridgí pak podle něj může dojít k poškození nebo zaschnutí tiskové hlavy. „Cena renovovaných náplní je nižší než u originálů, celkové náklady na tisk však ovlivňuje více faktorů než pouze cena toneru. Renovovaný spotřební materiál obvykle nemá takovou výtěžnost, jakou deklaruje, je méně kvalitní a může způsobit poruchu stroje. Pokud tedy snížíte náklady na provoz o deset či dvacet procent a dojde k poškození stroje, kvůli ztrátě záruky můžete přijít o mnohem více,“ varuje Sakařová. Podle Bendla lze náklady na tisk používáním renovovaných náplní snížit jednorázově o desítky procent: „Dlouhodobě však používáním renovovaných náplní náklady na tisk určitě nesnížíte.“ Rizika „První riziko nastává již při samotném nákupu a instalaci do tiskárny – pravděpodobnost, že s neoriginální tiskovou kazetou nevytisknete ani jedinou stránku, je daleko vyšší než s originálem. A takto bychom mohli pokračovat přes tisk nepoužitelných stránek, nestabilní výtěžnost, tiskové kazety, které předčasně ukončily svou činnost, až po možnost, že takovýto spotřební materiál může trvale poškodit tiskárnu,“ varuje Pokorná. „U všeho spotřebního materiálu se objevují závady, jako například celkové selhání kazety, nízká výtěžnost, únik toneru/inkoustu do tiskárny či nekvalitní tisk. Ale musím říct, že u renovovaného spotřebního materiálu se tyto závady objevují častěji,“ konstatuje Sobocik. Zjednodušeně by se podle Sobocika daly renovace rozdělit do tří skupin: „První skupinou jsou refilace, kdy se jen doplní toner/ /inkoust, a zde je pak riziko největší. Tyto renovace jsou také nejlevnější. Ve druhé skupině se renovované cartridge kontrolují, čistí, vyměňují se opotřebované díly a můžeme říct, že kvalita je mnohonásobně větší než u refilace. Problém je opět v tom, jaké nové náhradní díly se použijí či jak kvalitně je renovace provedena. Třetí skupinou jsou pak úplně nové kompatibilní cartridge, kde je celý výrobek nový a nevyužívají se zde díly z již použitých cartridgí. Rizika jsou tedy hlavně v poničení tiskárny, kdy nekvalitní inkoust může zanést trysky, unikající toner znečistit části tiskárny, zničit válec či jinou část tiskárny, která je několikrát dražší než samotný originální spotřební materiál.“ Papír a jeho kvalita „Před nákupem většího množství papíru především doporučuji otestovat jeho prašnost a vlhkost. Stačí balíkem papíru klepnout například na tmavém stole a posoudit množství papírového prachu. Ten totiž může zanášet podávací mechanismus,“ radí Malý. Výběr papíru je i podle Poustky pro výsledný dokument či fotografii dost podstatný: „Většina xerografických papírů již dnes vyhovuje běžným potřebám tisku na laserových tiskárnách. U inkoustového tisku jsou již nároky na kvalitu a vlastnosti papíru mnohem vyšší. Důležitá je gramáž, odolnost proti vodě, kroucení či ohmatání, barevné podání, světlostálost a podobně.“ „Použitý papír je jedním ze dvou základních faktorů, které určují kvalitu tisku. Jeho vliv nelze podceňovat zejména při tisku grafiky. Kvalitu papíru a jeho vhodnost pro různé tiskové úlohy určuje jeho gramáž, bělost, odstín a povrchová úprava. Pro tisk černobílých dokumentů nebo dokumentů s minimálním množstvím ilustrací a nákresů je dobré zvolit papír s vysokou bělostí a modrobílým odstínem. Při produkci delších dokumentů, jako jsou manuály nebo knížky, kde je důležité příjemné čtení, je vhodnou volbou bílý nebo krémově bílý papír. U barevných dokumentů obsahujících fotografie, grafiku a ilustrace je nejvhodnější čistě bílý papír, který umožní vyniknout všem barvám. Papír s povrchovým leskem pak napomáhá umocnit kvalitu například při tisku fotografií,“ radí Sakařová. „Objem spotřebovaného papíru ve společnostech má obecně rostoucí trend. Je to dáno tím, že organizace a jejich zaměstnanci jsou nuceni zpracovávat stále rostoucí množství informací, z nichž velká část je i v současnosti stále v papírové formě. Množství zpracovávaných informací sice bude růst i nadále, ale to neznamená, že by nebylo možné snížit objem dat v papírové podobě,“ tvrdí Pokorná. Množství spotřebovaného papíru podle Sakařové nejlépe sníží dodržování jasně stanovených pravidel pro tisk: „Zavedení oboustranného tisku dokáže snížit spotřebu papíru o desítky procent, pokud firma disponuje tiskárnou s automatickým oboustranným tiskem a zaměstnanci toto pravidlo neobcházejí. Vyšší úroveň úspor papíru i tiskových náplní představuje nasazení elektronických systémů pro správu dokumentů.“ Bezpapírový mýtus Také podle Malého lze značné úspory dosáhnout používáním tiskáren s automatickým duplexním tiskem: „Další náklady lze uspořit použitím přímého faxování z aplikací a příjmu faxů na e-mailovou adresu.“ Z ekonomického hlediska je podle tvrzení Poustky vyvíjen neustálý tlak na snižování nákladů prostřednictvím využívání elektronické pošty či archivace dokumentů: „Poslední trendy však ukazují neustálý nárůst prodejů tiskových zařízení a tiskne se stále víc. Myslím, že se to v nejbližší době nezmění.“ „Množství tištěných dokumentů má stále rostoucí charakter, zejména právě díky rychlému růstu množství zpracovávaných informací. Zaváděním DMS systémů a zefektivňováním pracovních procesů však bude možné tento trend brzdit,“ předpovídá Pokorná. Za menší velikostí a výtěžností tiskových náplní u stolních tiskáren a nejjednodušších multifunkčních zařízení stojí podle Sakařové zmenšování rozměrů samotných zařízení: „Na druhou stranu se však stále zvyšuje kvalita a složení tonerového prášku, které přináší menší spotřebu při tisku. U sofistikovaných výkonných tiskáren a multifunkčních zařízení je pak naopak trendem zvyšování kapacity a výtěžnosti tonerových náplní. I zde je samozřejmostí zlepšování kvality a složení tonerového prášku. Při kalkulaci nákladů na vytištěnou stránku tedy zjistíte, že se konečná cena tisku stále snižuje.“ Foto: CIO redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 15 May 2007 23:00:54 GMT www.ciotrends.cz-actuality-3020 https://www.ciotrends.cz/clanky/vyuziti-internetu-v-malych-firmach/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Jak vypadá typická síť LAN v malé české firmě? Jak se zde využívá Wi-Fi, jaká jsou nejčastější bezpečnostní řešení? Mají malé firmy vlastní e-shopy? Jak řeší údržbu svých webových stránek? Používají Voice over IP. Jakou roli zde hraje Linux? Nachází zde své místo outsourcing? Jak to vypadá s intranety malých firem? redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 01 May 2007 23:00:52 GMT www.ciotrends.cz-text-1026 https://www.ciotrends.cz/aktuality/it-v-utilitach-reaguje-na-liberalizaci-trhu/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Ač dynamika rozvoje IT v oblasti utilit nedosahuje rychlosti telekomunikačního segmentu, přesto zde lze rozvoj informačních technologií označit za rychlý. Hnacím motorem je v tomto případě liberalizace trhu a oddělení obchodní a distribuční části. CRM řešení jsou v utilitách samozřejmostí, stejně jako systémy pro řízení v reálném čase. Ke slovu se již pomalu začínají dostávat mobilní kanceláře a elektronická výměna dokumentů. Jednoznačným trendem posledních let v segmentu utilit je podle Filipa Kadeřábka, Business Development Managera společnosti Soluziona, liberalizace trhu, tedy možnost výběru dodavatele elektřiny a plynu, a unbundling – oddělení obchodu s elektřinou a plynem od jejich distribuce: „V souvislosti s tím je v oblasti ICT největší zájem o řešení systémů pro řízení vztahu se zákazníky včetně fakturačních systémů.“ „Nejčastěji pro zákazníky řešíme integraci informačních systémů s cílem poskytnout uživateli jedné organizační jednotky informace uložené a spravované jinou organizační jednotkou. Například uživatelé provozně technických informačních systémů (dříve GIS) při údržbě sítě potřebují často vědět, kteří zákazníci budou v případě odstávky dotčeni,“ přibližuje René Donát, Customer Manager pro oblast utilit ve společnosti TietoEnator. Jiným příkladem mohou být výpočty sítí při posuzování žádostí o připojení nových zákazníků: „Zde jsou informace integrovány z cca 5 systémů. Dalším problémem, který velmi často řešíme, je kvalita dat. Informace bývá často uložena v různých systémech, s různou mírou pravdivosti. To ovlivňuje rozhodování uživatelů a v případě automatické mezisystémové komunikace může být tato komunikace ztížena, eventuálně i blokována.“ Podle Aleše Seitze, generálního ředitele společnosti Teplárna Strakonice, která je zákazníkem Soluziony, bylo pro podnik velkým oříškem nalezení správného dodavatele, který je schopen nalézt společnou řeč se zákazníkem a zároveň zajistit dostatečnou garanci dlouhodobého vztahu, zejména pro podporu a další rozvoj nasazených řešení. Efektivita především Jednoznačným budoucím trendem je podle Kadeřábka zvyšování efektivity distribučních sítí, které je možné zejména zaváděním integrovaných informačních systémů pro řízení údržby a řízení distribučních sítí. „K největšímu pokroku za poslední rok došlo především v oblasti řízení vztahu se zákazníky, kde všichni významní dodavatelé elektřiny a plynu vybudovali moderní kontaktní centra,“ popisuje Kadeřábek. „Tento segment neprochází tak dynamickým vývojem jako například telekomunikace. Informační systémy implementované pro utility mohou fungovat déle v nezměněné podobě než například právě v telekomunikacích,“ říká Donát. „Informační technologie jsou dnes nezbytnou součástí naší firmy. Řídí vše od technologických procesů přes řízení společnosti, řízení údržby až po fakturaci zákazníkům,“ přibližuje Seitz. „Segment utilit se od jiných segmentů liší určitou výlučností v přístupu ke zdrojům energií, neotřesitelným regionálním monopolem v oblasti distribuce a zejména velkým množstvím zákazníků,“ konstatuje Kadeřábek. Vyspělý obor Vyspělost segmentu utilit v ČR z hlediska IT je podle Kadeřábka velmi vysoká, vzhledem ke konkurenční situaci na trhu museli všichni významní dodavatelé implementovat nejmodernější systémy pro řízení vztahu se zákazníky i fakturační systémy. „Ve srovnání s ostatními obory jsou v oblasti utilit významně vyšší investice do systémů pro řízení vztahu se zákazníky včetně fakturačních systémů vzhledem k vysokému množství zákazníků a dále do systémů řízení v reálném čase vzhledem k rozsáhlosti a složitosti distribučních soustav,“ všímá si Kadeřábek. „IT je dnes pro nás samozřejmě nutností, nicméně zkušenosti z poslední doby ukázaly, že zavedení moderních informačních systémů nám umožní nejen zkvalitňovat služby zákazníkům, ale i zvyšovat efektivitu řízení společnosti,“ potvrzuje Seitz. Trendem posledních let je podle tvrzení Kadeřábka konsolidace distribučních společností do větších celků, která s sebou přináší outsourcing provozu a správy informačních a komunikačních technologií technologií do dceřiných společností. „Vyspělost IT v utilitách je vysoká,“ říká Donát. „Rozhodující roli zde hrají velké informační systémy světových výrobců se standardizovanými funkcemi a oborovými řešeními. Prostor pro implementaci malých řešení se zmenšuje.“ Projekty a rozvoj Prostor pro rozvoj vidí Donát zejména v hlubší a snazší integraci, ve zvyšování kvality dat a ve zrychlení vyhledání správné informace ve správný čas napříč všemi podnikovými systémy: „Dalšími oblastmi jsou vhodná mobilní pracoviště podporující práci lidí v terénu či end-to-end integrace, tedy elektronická výměna obchodních dokumentů mezi subjekty bez použití papíru.“ K našim nejvýznamnějším projektům patří implementace systému PM/GIS jako centrálně provozovaného informačního systému navrženého pro podporu provozně-technických procesů transportních a distribučních plynárenských společností. Jako své dva základní programové prostředky používá software SAP R/3 modul PM společnosti SAP a software GE Smallworld GIS společnosti GE Energy s oborovým řešením Gnosis společnosti TietoEnator. Dalším významným projektem byla komplexní analýza a automatické čištění zákaznických dat v řádu milionů záznamů,“ shrnuje Donát. Společnost Soluziona se podílela na významných projektech implementace zákaznických informačních systémů a CRM ve skupinách ČEZ a RWE: „Ve Skupině ČEZ se podílíme i na budování technického informačního systému. V teplárnách Strakonice, Písek a Tábor jsme implementovali vlastní řešení pro fakturaci tepla Calor, které je postavené na bázi mySAP All-in-One.“ Foto: Wikipedia, licence GFDL a public domain redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Thu, 26 Apr 2007 23:00:41 GMT www.ciotrends.cz-actuality-3075 https://www.ciotrends.cz/aktuality/zatocte-s-vyrobnim-procesem/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss Není vaše společnost schopna plnit dodávky, protože máte problémy s plánováním a efektivitou výroby? Trn z paty by vám mohlo vytrhnout řešení, které by optimalizovalo efektivitu výrobního procesu, pomohlo plnit dodací lhůty a zlepšilo informovanost klienta o průběhu zakázky. Zatočit s výrobním procesem a efektivitou vám pomůže řešení pro APS/SCM (Advanced Planning & Scheduling/Supply Chain Management). „Pokud má společnost dostatečné výrobní kapacity, bezproblémové zásobování, a přesto není schopna plnit požadavky svých zákazníků, je to určitě signál, že výroba není dobře plánována,“ konstatuje Michael Hégr, odborný konzultant společnosti Minerva Česká republika. Velice často se prý setkává ve strojírenských firmách s produktovými manažery, kteří mají za úkol hlídat své zakázky při průchodu výrobou. Pokud mají další zakázky zpoždění, snaží se na úkor jiných zakázek výrobu měnit, což ale vede ke zpoždění jiných zakázek: „V konečném důsledku dochází k častému přestavování strojů, a tudíž k nárůstu neproduktivních časů. To může být okamžik k zamyšlení se nad nasazením APS řešení.“ Čas pro nasazení APS/SCM nastane podle Milana Černého, specialisty společnosti Oracle na oblast výrobních řešení, v okamžiku, kdy firma dostatečně neplní požadavky zákazníků: „Když není podnik například schopen pravidelně plnit dodací lhůty zákazníků, a sklouzávají mu tak nabídky. Druhou možnost pak představuje situace, kdy výrobní podnik potřebuje zvýšit svou efektivitu, respektive efektivitu výrobního procesu. Kvalitní APS/SCM dokáže výrazně snížit vázaný kapitál a zlepšit informovanost klienta o plnění zakázky.“ Zbytečné či předčasné je podle Hégra naopak nasazení APS/SCM v případě, kdy společnost není schopna pro APS řešení poskytnout data v dostatečném množství a kvalitě. Tedy ve společnostech, kde neexistují například kvalitně zpracovaná technologická data. „Samozřejmě, že existují také společnosti, jejichž výrobní program není náročný na plánování a vystačí s funkcionalitou ERP řešení,“ říká Hégr. Podle slov Černého není řešení potřeba v případě, kdy společnost stoprocentně plní požadavky a necítí potřebu zvyšovat efektivitu. APS třeba na letišti? Podle Hégra není APS řešení omezeno z hlediska použití v rozličných segmentech, vždy se jedná o co nejefektivnější využití vnitřních zdrojů oproti vnějším požadavkům: „Jako příklad lze uvést nasazení APS systému na Vídeňském mezinárodním letišti pro optimalizaci příchozích letů, bran letištních terminálů. Jedná se samozřejmě o extrémní příklad, na kterém je ale možno demonstrovat, že v použití APS řešení neexistují omezení.“ Pokud se jedná o průmyslovou výrobu, pro kterou jsou APS řešení primárně určena, tak Minerva má podle Hégra nejvíce instalací v automobilovém průmyslu a ve strojírenství. Potřeba automobilového průmyslu spočívá podle slov Hégra v nutnosti dodávek zákazníkům v požadovaném termínu a vyžaduje tedy co nejlépe optimalizovanou výrobu: „To znamená například sestavení výrobních linek, tak aby docházelo k co nejefektivnějšímu přestavování, v případě lakovacích linek sdružování stejných barev a podobně.“ Strojírenská výroba pak je složitá zejména širokým sortimentem hotových výrobků a vysokým počtem výrobních operací: „Jedině APS systémy jsou schopny zabezpečit sled pracovních příkazů a výrobních operací, tak aby se výroba na vyšších úrovních setkala v jeden okamžik,“ tvrdí Hégr. Zatím je podle Černého APS/SCM nedoceněné v oblasti procesní výroby: „Typicky jde o společnosti, které pracují s nějakou masou materiálu. Příkladem může být chemický či nápojářský průmysl.“ Velikost společnosti podle Hégra z hlediska nasazení APS/SCM nehraje klíčovou roli: „Mezi zákazníky se objevují jak menší společnosti zaměstnávající cca sto padesát lidí, tak velké strojírenské společnosti s tisíci zaměstnanci.“ Podle Černého mezi uživateli APS/SCM řešení převažují podniky nad 100 zaměstnanců. Hégr nevidí rozdíl ani mezi firmami se zahraničním majitelem a ryze českými společnostmi: „Také tento faktor pro používání APS není rozhodující. I české firmy čili jejich top management si je vědom nutnosti používat moderní trendy v oblasti IT.“ Více než dvě třetiny zákazníků Minervy v oblasti APS jsou však vlastněny zahraničním kapitálem. Má APS řešení smysl? APS systémy podle Hégra potřebují velké množství aktuálních dat, která čerpají z ERP systému, a je tedy nutné veškerá data do něj vkládat okamžitě: „To většinou nepředstavuje problém v procesech, jako je pořízení prodejních či nákupních požadavků nebo evidence skladových položek. Kde se naopak se včasností zadávání údajů problém vyskytuje, je rozpracovaná výroba.“ Zde prý Minerva v posledních letech zavádí řešení evidence zpracovaných operací, odpočet vstupních komponent a odvádění hotové výroby na sklad pomocí čárových kódů. To zabezpečí aktuálnost požadovaných dat pro APS řešení. „S nasazením APS/SCM je potřeba připravit se i na změny procesů. Provoz řešení si je totiž zpravidla vynutí, protože v nich odhalí mezery. Pokud se změny provedou, a sečtou se tak synergické efekty, jde o kvalitní nasazení celého řešení. Překážka nastane ve chvíli, kdy firma nasadí systém, ale přitom není ochotna dělat organizační a procesní změny,“ říká Černý. Pro správné fungování APS je podle slov Hégra nutná celá řada informací: „Jsou to především informace technické přípravy výroby (struktury výrobků, pracovní postupy, časy seřízení, výroby a přesunů…), pracovní příkazy, stav rozpracované výroby, potvrzené nákupní objednávky.“ Dále je podle něj nutno poskytnout pro APS řešení kalendář jednotlivých zdrojů, jejich účinnost a také kalendář údržby a další: „Jen za předpokladu přesnosti a aktuálnosti těchto dat může APS řešení poskytnout přínos, který je od APS očekáván.“ Přínosy a rizika Hégr také přibližuje, podle čeho by se měla měřit úspěšnost nasazení a provozu APS/SCM systému: „Úspěšné zavedení APS řešení je podmíněno kvalitními a aktuálními požadovanými daty. Konečná úspěšnost provozu spočívá v rutinním používání APS, kdy jeho výsledky, například fronta práce pro jednotlivé zdroje, jsou akceptovány a stávají se nedílnou součástí firemních procesů.“ Dalším předpokladem je dobře naimplementovaný a používaný ERP systém pro dané odvětví, který poskytuje pro APS řešení vstupní data. Implementace APS řešení se, tak jako řešení ERP, může velice lišit, jde zejména o požadovanou funkcionalitu, velikost zákazníka a také samozřejmě záleží na nabízeném IS. Jedná se tedy většinou o řešení v řádu stovek tisíc korun, ale někdy až o mnohamilionové projekty. „Každá implementace závisí především na lidech a na jejich přístupu, v tom spočívá klíčový prvek při nasazení a používání nejen APS řešení. Pokud uživatel, tedy plánovač, nevidí v použití APS řešení svého pomocníka a nenachystá pro toto řešení potřebná a aktuální data, tak se může stát nasazení APS velmi problematickým,“ upozorňuje Hégr na možná úskalí implementace řešení pro pokročilé plánování. I přes možná úskalí se však dodavatelé APS/SCM řešení i jejich uživatelé shodují na tom, že existují podniky, které se bez tohoto systému budou moci obejít pouze za cenu přibrzdění rozvoje podnikání s rizikem toho, že je postupem času z trhu zcela vytlačí konkurenti schopni dostát požadavkům zákazníkům a řádně a včas plnící jejich zakázky s co možná nejvyšší produktivitou. Pro získání podrobných informací o nabídce APS/SCM řešení v Česku a k počáteční orientaci na trhu jsme pro vás připravili přehled, který by vám měl pomoci s výběrem vhodného systému i jeho dodavatele. Foto: Wikipedia Další informace o problematice APS/SCM naleznete v rubrice Co je co zde. redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Tue, 17 Apr 2007 23:00:52 GMT www.ciotrends.cz-actuality-3105 https://www.ciotrends.cz/clanky/it-ve-zpracovatelskem-prumyslu/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss redakce@ciotrends.cz (CIOtrends: Kamil Pittner) Sun, 04 Mar 2007 23:00:33 GMT www.ciotrends.cz-text-1128