Návrh je součástí spotřebitelského balíčku, který Komise označuje za nejvýznamnější modernizaci unijní ochrany spotřebitele za více než dvacet let. Kromě DFA balíček zahrnuje revizi nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (CPC) a návrh směrnice o zjednodušení spotřebitelských pravidel, která by měnila směrnici o právech spotřebitelů a směrnici o soukromí a elektronických komunikacích.
Podle Komise má balíček posílit ochranu spotřebitelů včetně dětí a zranitelných skupin a zároveň vytvořit pro firmy jednotnější pravidla.
Od směrnice k nařízení
Kontrola účinnosti spotřebitelského práva v digitální oblasti (Digital Fairness Fitness Check), kterou Komise zahájila v roce 2022 a jejíž závěry zveřejnila v říjnu 2024, ukázala, že stávající pravidla zůstávají potřebná, ale škodlivé online praktiky pokrývají jen zčásti. DFA z ní vychází. Podle právní kanceláře Freshfields by jako nařízení nahradilo sedmadvacet národních úprav, které vznikly provedením směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Členské státy by tak měly jen omezený prostor pro přísnější pravidla. Na rozdíl od směrnice by se nařízení používalo přímo ve všech sedmadvaceti členských státech a dopadalo by na všechny obchodníky, kteří cílí na spotřebitele v EU, bez ohledu na místo usazení a velikost. Velikost firmy by se zohlednila až při stanovení sankcí.
Návrh přebírá obecný zákaz klamavých a agresivních praktik i seznam praktik zakázaných za všech okolností. Tento seznam obsahuje šedesát dva položek, z toho deset dark patterns. Patří mezi ně vyvolávání dojmu nedostatku zboží, prezentace odmítnutí nabídky jako chybné volby a zdání, že spotřebitel nemá jinou možnost než zvýrazněnou. Komise navrhuje také obecný zákaz uspořádání online rozhraní, které spotřebitele pravděpodobně klame nebo manipuluje jeho ekonomickým chováním. Seznam by mohla rozšiřovat prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.
Pravidla pro nákupní AI agenty
Nejnovější částí návrhu jsou články 26 a 27. Podle právníka Christopha Busche z Univerzity v Osnabrücku, na jehož práci o AI agentech se odvolává posouzení dopadů Komise, jde o nejinovativnější část návrhu. Informační povinnost má zajistit, aby se AI agenti nestali „dvojitými agenty“.
Článek 3 definuje automatizovaný systém jako software schopný rozhodovat a jednat s právními účinky bez zásahu člověka. Definice se neváže na vymezení systému umělé inteligence v nařízení o AI. Podle advokátní kanceláře Bristows tak může dopadat i na jednodušší nákupní nástroje založené na pevných pravidlech. Systém zůstává v působnosti i tehdy, když uživatel schvaluje každý nákup.
Obchodník, který takový systém spotřebitelům nabízí, by musel zajistit snadno dostupné a srozumitelné nástroje k nastavení jeho parametrů. Při prvním použití by spotřebitel musel aktivně zvolit jednu ze tří úrovní autonomie:
- potvrzovat každou smlouvu, kterou agent navrhne,
- potvrzovat jen vybrané druhy smluv podle vlastních kritérií, například maximální ceny nebo časové platnosti volby,
- nepotvrzovat nic, takže agent smlouvy uzavírá sám.
Obchodník by volbu spotřebiteli potvrdil na trvalém nosiči. Spotřebitel by směl nastavení kdykoli změnit. Pokud agent žádá o souhlas, musí předem uvést základní předsmluvní informace včetně ceny a totožnosti obchodníka.
Samostatné pravidlo se týká obchodních pobídek. Pokud provozovatel agenta dostává platbu za navržení smlouvy nebo je ve střetu zájmů s dotčeným obchodníkem, musí tuto skutečnost oznámit a spotřebitel musí příslušnou smlouvu znovu potvrdit. To platí i při zvolené plné autonomii. Podle Bristows zůstává otevřené, zda provize vyplácená až po dokončeném prodeji spadá pod platbu „za navržení“ smlouvy a zda by střet zájmů měl i agent provozovaný samotným prodejcem. Odpověď určí, jak by fungoval agent financovaný reklamou nebo provizemi. Obchodníci také nesmějí podmínit přístup k rozhraní nebo uzavření smlouvy používáním automatizovaného systému. Návrh však nedává agentům třetích stran obecné právo na přístup k webům nebo API obchodníků. Finanční služby jsou z článku 26 vyloučeny.
Článek 27 upravuje smlouvy, na jejichž uzavření se automatizovaně podílejí obě strany, například nákupní agent spotřebitele a prodejní agent obchodníka. Obchodník by mohl informace vyžadované směrnicí o právech spotřebitelů poskytnout ve strojově čitelném formátu. Odpadla by část formalit při objednávce, včetně tlačítka „objednávka zavazující k platbě“. Spotřebitel by následně dostal potvrzení smlouvy v srozumitelné podobě.
Podle Bristows návrh nevyřešil všechny právní otázky. Článek 2 ponechává platnost smluv, zmocnění a omylem uzavřené nákupy národnímu smluvnímu právu. Vztah k autorizaci plateb podle směrnice PSD2 a připravovanému nařízení o platebních službách je nejasný. Zůstává také sporné, zda by zákaz dark patterns dopadal i na rozhraní obchodníků, která mají ovlivnit nákupní agenty místo lidí. Při kolizi mají přednost nařízení o AI a nařízení o digitálních službách.
Další oblasti úpravy
Kapitola III, tedy články 10 až 29, tvoří vlastní „digitální“ část návrhu. Kromě dark patterns a AI agentů upravuje tyto oblasti:
- influencerský marketing včetně přísnějších informačních povinností a zákazu propagace zakázaných nebo nebezpečných produktů,
- personalizovanou reklamu a ceny, zejména u nezletilých a zranitelných spotřebitelů,
- virtuální měny v aplikacích, loot boxy a mechanismy pay-to-win,
- návykové funkce, jako je autoplay a notifikace podporující zapojení, které musí jít vypnout u všech uživatelů,
- dynamické ceny, přeprodej vstupenek a virtuální fronty,
- bezplatné zkušební verze, automatické prodlužování, rušení a odstoupení online a přístup k lidské zákaznické podpoře,
- nevyžádaná obchodní sdělení.
Personalizované ceny by návrh nezakazoval obecně. Zákaz by platil u profilování, které pravděpodobně způsobí újmu a týká se spotřebitelů známých jako nezletilí nebo zranitelní. Podle Freshfields tato pravidla z velké části odpovídají nařízení o digitálních službách, ale zasahují i inzerenty, poskytovatele reklamních technologií a menší platformy mimo jeho působnost.
Pravidla pro nezletilé doplňuje samostatný návrh EU KIDS Act, který Komise předložila 17. září. Podle analytické služby Evropského parlamentu EPRS obsahuje i opatření proti návykovému designu.
Sankce a vymáhání
Komise by získala pravomoc vyšetřovat porušení přímo a ukládat pokuty až do výše šesti procent celosvětového ročního obratu. Podle Freshfields by tak mohla činit u případů, které se dotýkají nejméně dvou třetin členských států s dvěma třetinami obyvatel EU. Výjimku tvoří malé a střední podniky.
Chcete dostávat do mailu týdenní přehled článků z CIOtrends? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.
U koordinovaných přeshraničních akcí by maximální pokuty národních orgánů musely dosáhnout nejméně čtyř procent obratu v dotčených státech. Spotřebitelé a konkurenti by se mohli domáhat nápravy před soudy nebo správními orgány členských států. Nařízení by se podle návrhu začalo používat dvanáct měsíců po vstupu v platnost.
Návrh teď projedná Evropský parlament a Rada EU a jeho znění se může změnit. Širší rozsah dopadů na reklamní postupy, nákupní rozhraní, správu předplatného a nákupní agenty určí až konečné znění.
CIOtrends si můžete objednat i jako klasický časopis (v tištěné i v digitální podobně) Věnujeme se nejnovějším technologiím a efektivnímu řízení podnikové informatiky. Přinášíme nové ekonomické trendy a analýzy a zejména praktické informace z oblasti podnikového IT se zaměřením na obchodní a podnikatelské přínosy informačních technologií. Nabízíme možná řešení problémů spojených s podnikovým IT v období omezených rozpočtů. Naší cílovou skupinou je vyšší management ze všech odvětví ekonomiky.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU