Každé dva roky děláme v CIOtrends anketu mezi státními organizacemi, jak jsou na tom s investicemi do informačních technologií. A protož letos je zase sudý rok, byl čas i na anketu. Protože jde o zajímavá čísla, překlopíme postupně celý článek z magazínu i na web, rozdělený do několika částí.
Dnes je čas na úvodní text.
Rozsáhlá anketa mezi ministerstvy, kraji, městy a klíčovými úřady odhalila, že největší brzdou digitalizace často není nedostatek technologií, ale zkostnatělá legislativa, nekonkurenceschopné mzdy a v některých případech i neochota či neschopnost komunikovat o veřejných výdajích.
Redakce oslovila desítky klíčových institucí – od ministerstev přes krajské úřady až po statutární města a významné státní organizace. Cílem bylo zmapovat IT rozpočty pro nadcházející roky 2026 a 2027, plány v oblasti umělé inteligence a stav kybernetické bezpečnosti. Výsledný obraz je mozaikou ambiciózních vizí, tvrdé reality a administrativního boje o přežití, kterou však na několika místech narušuje zarážející mlčení.
Paradox oceněných mluvčích a zapomenutých e-mailů
Ochota úřadů sdílet data o tom, jak nakládají s veřejnými prostředky na informační technologie, se diametrálně liší. Zatímco některé instituce poskytly detailní rozbory, jiné zvolily strategii mlčení, která v kontextu moderní veřejné správy působí nepatřičně.
Zcela bez odpovědi ponechala dotazy Kancelář prezidenta republiky, což je paradoxní zejména v kontextu aktuálního dění, kdy tiskový mluvčí prezidenta Vít Kolář získal před pár dny titul Nejlepší mluvčí veřejného a neziskového sektoru. Pokud je jedním z kritérií tohoto ocenění transparentnost a otevřenost vůči odborným dotazům, pak v případě IT agendy Hradu zůstává tato kvalita nenaplněna. Na druhou stranu, Hrad na naše dotazy nereagoval ani v době, kdy tam zpíval žalmy Jiří Ovčáček.
Specifickou kapitolou je komunikace Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ani mluvčí Jan Rýdl, jehož tvář je veřejnosti dobře známá z dynamických videí na sociálních sítích, na zaslané otázky nereagoval. A i v jeho případě nejde o nový fenomén. Již v minulém ročníku této ankety nastala situace, kdy po publikaci výsledků mluvčí redakci kontaktoval s omluvou, že odpovědi měl sice připravené, ale zapomněl je odeslat. Zda i letos převážila tvorba facebookového obsahu nad komunikací o strategických investicích státního podniku, nebo jde o systémový problém, zůstává otázkou.
Mlčením či vyhýbavými sliby reagovaly i některé další subjekty. Tradičně třeba chybějí ČHMÚ, pražský magistrát či třeba Úřad vlády.
Nejvtipnější výmluvu si vymysleli na Magistrátu města Ostravy. Prý nemohou odpovědět, protože magistrát byl nově zařazen do režimu nižších povinností podle zákona o kyberbezpečnosti. Tento nesmyslný argument působí ve srovnání s otevřeností například Ministerstva vnitra nebo Digitální a informační agentury jako účelový alibismus – legislativa totiž nezakazuje zveřejňovat výši investic nebo obecné strategické plány, pokud neprozrazují citlivé technické detaily.
Pět bolestí českého e-governmentu
Z analýzy desítek stránek odpovědí od těch, kteří data poskytli, vystupují jasné trendy. Ty formují a v mnoha případech i deformují českou cestu k digitálnímu státu.
1. Digitální transformace závislá na evropských zdrojích
Pokud by došlo k zastavení toku evropských dotací, rozvoj státního IT by se v mnoha resortech prakticky zastavil. To je realita, kterou potvrzuje většina respondentů. Ministerstvo spravedlnosti otevřeně přiznává, že bez stovek milionů z EU by byly investice do modernizace minimální.
Digitální a informační agentura (DIA) čerpá z Národního plánu obnovy přes 1,5 miliardy korun. Podobně jsou na tom kraje, které financují masivní projekty digitálních technických map téměř výhradně z dotačních titulů.
Výjimkou potvrzující pravidlo jsou instituce jako Česká národní banka či Nejvyšší kontrolní úřad, které financují IT z vlastních rozpočtů. Zbytek státní správy však žije v cyklu dotačních výzev, což často vede k nárazovým investicím namísto koncepčního dlouhodobého rozvoje.
2. Personální krize
Napříč všemi odpověďmi rezonuje stejný problém: nedostatek kvalifikovaných lidí. Státní správa není schopna zaplatit IT experty, jelikož tabulkové platy jsou v přímém rozporu s tržní realitou soukromého sektoru.
Ministerstvo školství uvádí, že práce pro stát je spíše posláním pro srdcaře. Liberecký kraj hlásí podstav a neschopnost sehnat kvalifikované síly, zatímco Ústí nad Labem upozorňuje, že absolventi nemají potřebné know-how a seniorní pracovníci zase nereálná očekávání.
Důsledkem je, že úřady buď rezignují na vlastní vývoj a masivně outsourcují, čímž se prohlubuje závislost na externích dodavatelích, nebo jsou nuceny nabírat juniory a doufat, že si je vychovají.
3. Kybernetická bezpečnost jako priorita číslo jedna
Roky 2024 a 2025 se nesly ve znamení horečných příprav na evropskou směrnici NIS2. Úřady masivně nakupují bezpečnostní technologie, identity management systémy a zavádějí multifaktorovou autentizaci. Zajímavým jevem je přiznaný nárůst DDoS útoků, které potvrzují třeba Poslanecká sněmovna, Pardubice i NKÚ.
Kybernetická bezpečnost se tak definitivně přesunula z kategorie volitelných doplňků do kategorie kritické infrastruktury, což se odráží v prioritizaci rozpočtů na roky 2026 a 2027.
4. Opatrný pomocník AI
Zatímco v byznysu AI mění celá odvětví, stát našlapuje velmi opatrně. Drtivá většina úřadů využívá komerční nástroje jako Microsoft Copilot pro kancelářskou práci, sumarizaci textů nebo zápisy z porad. Pokročilejší a systémové využití je vzácné.
Ministerstvo zahraničí chystá vlastní AI aplikace na rok 2026, ČNB a Finanční správa testují analýzu dokumentů, ale striktně v uzavřeném prostředí kvůli obavám z úniku dat. Představa, že umělá inteligence převezme rozhodovací procesy státu, je zatím nereálná. Technologie slouží primárně k tomu, aby se úředníci neutopili v administrativě.
5. Legislativní pasti a neefektivní procesy
Technologie jsou dostupné, finance z EU také, ale procesy často selhávají. Mnoho respondentů ostře kritizuje zákon o zadávání veřejných zakázek. Snaha o maximální transparentnost a tlak na nejnižší cenu vedou k situacím, kdy výběrová řízení trvají déle než samotný vývoj softwaru.
Další brzdou je chybějící odvaha měnit procesy od základu. Často dochází k pouhému překlopení papírové byrokracie do digitální podoby, což nevede ke zjednodušení, ale pouze k elektronizaci neefektivity.
Výhled na další roky
Co tedy čeká české státní IT v letech 2026 a 2027? Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje po problémech se stavebním řízením nápravu a stamilionové investice do dotačních systémů. DIA připravuje evropskou digitální peněženku, Ministerstvo zahraničí modernizuje vízové systémy a Brno plánuje komplexní aplikaci pro občany.
Z ankety však plyne jedno zásadní varování. Pokud stát nevyřeší personální krizi a nezjednoduší nákup IT služeb, budou tyto miliardové projekty narážet na stále stejné překážky: zpoždění, vendor lock-in a uživatelskou nepřívětivost. Státní IT v nadcházejícím období bude bezpečnější a dražší, ale o tom, zda bude i efektivnější pro občana, rozhodne schopnost úřadů tyto překážky překonat. A také schopnost o těchto problémech otevřeně komunikovat – což se, jak ukazuje příklad Hradu či ŘSD, stále nedaří všem.
Celý text vyšel v magazínu CIOtrends 1/2026, který si můžete zakoupit zde.
CIOtrends si můžete objednat i jako klasický časopis (v tištěné i v digitální podobně) Věnujeme se nejnovějším technologiím a efektivnímu řízení podnikové informatiky. Přinášíme nové ekonomické trendy a analýzy a zejména praktické informace z oblasti podnikového IT se zaměřením na obchodní a podnikatelské přínosy informačních technologií. Nabízíme možná řešení problémů spojených s podnikovým IT v období omezených rozpočtů. Naší cílovou skupinou je vyšší management ze všech odvětví ekonomiky.
Chcete si článek přečíst celý?
Tento článek je součástí exkluzivního obsahu pouze pro odběratele našeho newsletteru.
Přihlaste se k odběru newsletteru a my vám do mailu pošleme odkaz na celý článek.